Příručka pro šťastné děti

Svět je plný rad, jak vychovávat děti. Stačí se podívat na Supernanny, přečíst si o přísných „tiger moms“ nebo se zeptat jakýchkoli vystresovaných rodičů, kteří neustále dostávají nevyžádané rady. Problém je v tom, že každý říká něco jiného. A zatímco se snažíte zjistit, kdo má pravdu, zapomínáte se poradit s největším odborníkem na potřeby vašeho dítěte – s ním samotným.

To samozřejmě neznamená, že byste měli vyhovět každému jeho přání. Jak ale uvidíte v této knize, prvním krokem k tomu, abyste vychovali šťastné a sebevědomé dítě, je naslouchat mu a podporovat ho v objevování a vyjadřování vlastních emocí. Když se na své dítě naladíte, samo vám ukáže, jak potřebuje být vychováváno.

Tyto kapitoly se také věnují významu hry a vysvětlují, jak můžete svému dítěti pomoci zvládat dnešní nesmírně stresující svět. Dozvíte se například, proč je pro děti často lepší, když se nesnažíte být za každou cenu „spravedliví“, jak pomoci velmi živému dítěti zklidnit se – a také proč může být velikonoční zajíček pro některé děti opravdu děsivý.

Představte si, že máte dvě roztomilé děti – holčičku a chlapečka. Milujete je oba a pečlivě se snažíte rozdělovat svou lásku spravedlivě. Dáváte si záležet na tom, abyste věnovali stejnou pozornost oběma a nikdy neobjali jedno dítě, aniž byste objali i to druhé.

Proč je tedy váš syn při rozhovoru s vámi tak odtažitý a proč se tak často vyvléká z vašich objetí? Možná jen nenaplňujete jeho potřeby tím způsobem, který by mu vyhovoval.

Skutečnost je taková, že každé dítě má jiné potřeby. Vaší rodičovskou odpovědností je vychovávat děti v souladu s jejich osobnostmi. Je možné, že váš syn nepotřebuje mnoho interakce a fyzické náklonnosti, aby byl spokojený. Naopak vaše dcera může toužit po podnětech a kontaktu s vámi po celý den.

Když tedy trávíte hodně času povídáním si s dcerou a méně se synem, nejste nespravedliví. Naopak – děláte to, co je potřeba, aby bylo každé z vašich jedinečných dětí stejně šťastné.

Stejně tak je důležité respektovat přání a potřeby dítěte, i když se rozcházejí s těmi vašimi. Velmi společenský rodič, který věnuje spoustu času a energie přípravě velké narozeninové oslavy, může být zklamaný, když jeho dítě raději sedí zavřené ve svém pokoji, přetížené všemi hlučnými hosty v obýváku. I když vás potřeby vašeho dítěte překvapí, musíte je respektovat. Koneckonců, úkolem dítěte není naplňovat vaše představy.

Snažte se proto přijmout každý aspekt jeho povahy. Stručně řečeno, v rodičovství nefunguje přístup „jedna velikost pro všechny“. Děti jsou jedinečné a je zásadní, abyste jejich potřeby respektovali. A jak na to? Tím, že je budete poznávat do hloubky.

Pokud jde o temperament, nic není černobílé – všichni v sobě máme směs introvertních a extrovertních rysů. Některé děti však výrazně tíhnou k introverzi. Možná milují ztrácet se ve dnech snění nebo se rády stahují do svého pokoje, aby tam o samotě „dobily baterky“.

Vychovávat introvertní dítě přináší určité výzvy, ale dvě jednoduché strategie mohou hodně pomoci.

Za prvé je zásadní, abyste dítěti pomohli cítit se bezpečně při sdílení jeho pocitů. Introverti přirozeně zpracovávají emoce uvnitř, což samo o sobě není špatně. Může to však být problém ve chvíli, kdy nedokážou požádat o pomoc, i když ji opravdu potřebují. Mohou také mlčet o tom, co je trápí, a potlačovat to tak dlouho, až to už dál nevydrží. To pak nevyhnutelně vede k emocionálnímu výbuchu, který je pro vás stejně matoucí jako pro ně.

Dítě si může vytvořit návyk sdílet emoce například pomocí „knihy pocitů“. Zapište do ní několik emocí, jako je láska, závist, radost nebo hněv. Požádejte dítě, aby nakreslilo situaci, kdy každou z těchto emocí zažilo. Společně si pak o těchto pocitech a zkušenostech povídejte. Tato technika z vašeho dítěte přes noc neudělá extroverta, ale posílí v něm pocit bezpečí, když bude potřebovat své emoce sdílet.

Druhá důležitá zásada při výchově introvertního dítěte zní: kritizujte jemně a v soukromí. Introvertní děti bývají citlivé a snadno se zastydí. Kritizovat je před ostatními je to poslední, co byste měli dělat – dítě to rozruší a může se stáhnout do sebe nebo mít chuť „zmizet“. Počkejte proto, až budete moci problém probrat o samotě, a dbejte na to, aby se dítě při rozhovoru cítilo v bezpečí a vnímalo, že je přijímané a milované.