Přepínač síly

Mít dítě je úžasná a radostná věc. Děti ale nezůstávají miminky navždy. Brzy přijde vážný úkol – formovat a vést mladé mysli. Tedy alespoň v teorii.

Rodičovství není snadná práce a existuje mnoho různých přístupů k tomu, jak ho dělat „správně“. Máte být benevolentní, autoritativní, nebo dokonce kamarádští se svými dětmi?

Tato kniha nabízí vědecky podložené řešení založené na konceptu rodičovství zaměřeného na silné stránky. Jde o to, vést děti k rozvoji jejich silných stránek, místo abychom se soustředili především na jejich slabiny.

Z takového přístupu těží i rodiče – učí se být si vědomi vlastního chování a lépe rozumět tomu, jak se svými dětmi komunikovat. S těmito tipy možná zjistíte, že vy i vaše děti přirozeně vzkvétáte v činnostech, které máte nejraději.

V této knize se také dozvíte:

• jak rozvíjet větší sebekontrolu při rodičovství i v životě obecně,
• jaký druh chvály je pro děti skutečně prospěšný,
• a jaké jsou tři kroky k rozvoji všímavosti.

Je lidskou přirozeností vidět především chyby. Oko se automaticky zaměří na jeden negativní detail, místo aby vnímalo širší – často mnohem pozitivnější – obraz. Když se například podíváte na krásnou vázu, velmi pravděpodobně si nejdřív všimnete prasklin a škrábanců v glazuře.

Stejný princip platí i v rodičovství. Pokud je vaše pozornost selektivní, uvidíte na svém dítěti hlavně chyby.

Doktorka Watersová si to dobře uvědomuje i na vlastní zkušenosti. Když její syn Nick dostal k osmnáctým narozeninám nové kolo, řekla mu, aby ho vždy, když ho nepoužívá, parkoval na přední terase domu. Přesto na to Nick navzdory opakovaným připomínkám stále zapomínal. Prostě nechal kolo u vchodových dveří a běžel dovnitř.

Jednoho dne však Watersová ztratila trpělivost. Přišla z práce domů a kolo tam zase stálo, ponechané bez dozoru před domem. Rozčílila se na Nicka. Byla to ukázková situace selhání selektivní pozornosti: zaměřila se výhradně na jeden negativní incident a přehlédla všechno ostatní.

A právě tady přichází ke slovu technika „přepínače síly“ – pomáhá přesměrovat pozornost rodiče na silné stránky dítěte.

Následující den se autorka rozhodla přepínač síly vědomě použít. Navzdory přetrvávajícím problémům s kolem se ještě před vstupem do domu záměrně soustředila na pozitivní vlastnosti svého syna. Díky tomu si dokázala všimnout všech dobrých věcí, které Nick dělal. Například ji doma vítal s nadšením a láskou. Také začal projevovat schopnost se sám zorganizovat – uklidil si boty a krabičku od svačiny, místo aby je jen tak odhodil někde po domě.

V následujících týdnech se autorka k tématu kola vrátila. Tentokrát však bez agresivity a přehnané kritiky. Zároveň vše propojila s pochvalou – vyzdvihla, co všechno si Nick dokáže zapamatovat a jak dobře se umí zorganizovat.

Pozitivní zpětná vazba začala působit. Nick brzy začal kolo parkovat na určené místo, než vešel do domu. A to všechno začalo u přepnutí pozornosti na jeho silné stránky.

Ve chvíli, kdy dítě dosáhne dvou až tří let, bývá rodičům obvykle už docela jasné, jaké jsou jeho silné stránky. Možná snadno rozpoznává tvary nebo barevné vzory, nebo má přirozený vztah k hudbě.

Odkud se ale tyto schopnosti berou?

Část odpovědi leží v genetice. Vědci porovnávali silné stránky jednovaječných dvojčat, která mají shodnou genetickou výbavu, s dvojčaty dvojvaječnými, jež jsou si geneticky podobná zhruba z 50 procent. Stejným způsobem zkoumali i silné stránky adoptovaných dětí ve vztahu k jejich adoptivním a biologickým rodičům. Chtěli zjistit, do jaké míry geny určují schopnosti.

Výsledky ukázaly, že některé silné stránky jsou částečně geneticky podmíněné. Například studie z roku 1986, kterou provedl psycholog J. Rushton na Univerzitě západního Ontaria, zjistila, že až 50 procent rozdílů v projevech altruismu a empatie u jednovaječných a dvojvaječných dvojčat lze připsat genetickým faktorům. Další studie z roku 2007, kterou vedl Michael Steger z Colorado State University, tato zjištění potvrdila. Ukázala, že míra kreativity jednotlivce je zhruba z poloviny dána geny. Podobně tomu bylo u kognitivních schopností a sebekontroly, a v menší míře i u fyzické síly.

Geny však nejsou všechno. Důležitou roli ve vývoji silných stránek dítěte hraje i prostředí. Když děti vedeme k tomu, aby své schopnosti rozvíjely, těží z tzv. multiplikátorového efektu: jejich vrozené předpoklady se násobí opakovaným úsilím v dané oblasti. Stručně řečeno – začnou v ní vynikat.

Například pokud je dítě přirozeně společenské a tuto jeho vlastnost podporujeme, bude už od raného věku vnímáno jako „společenský typ“. Rodiče a učitelé mu pak častěji svěřují vedoucí role, což dál posiluje rozvoj jeho sociálních dovedností.

Nebo si představte dítě, které se ve vodě cítí jako ryba. Pokud mu umožníte pravidelně plavat a trénovat, může si ho všimnout talentový skaut, což mu otevře cestu k lepším trenérům a kvalitnějším podmínkám.

Jaké je z toho poučení? Vytvořte pro své dítě takové prostředí, ve kterém může své vrozené silné stránky co nejvíce rozvíjet.