Plynně za tři měsíce

Jazyk je klíčovou a zároveň nesmírně užitečnou součástí našeho každodenního života. Bez něj byste si nemohli objednat bagel, domluvit si schůzku ani si popovídat s přáteli. Jen si představte, jak dlouho by vám trvalo, kdybyste pokaždé museli hrát pantomimu, abyste předali nějakou informaci.

Přesto mnoho z nás ovládá jen jeden, případně velmi omezený počet jazyků. To nás snadno dostane do nepříjemných situací, zejména při cestování do zahraničí. Objednat si kávu nebo pečivo může trvat i desetkrát déle, když se s obsluhou snažíte domluvit rukama a nohama.

Naštěstí existuje cesta k plynulé komunikaci v jakémkoli novém jazyce, která nevyžaduje roky dřiny a nekonečné nudné hodiny gramatiky. Učit se cizí jazyky je ve skutečnosti docela jednoduché, pokud víte jak – a právě o tom tato kniha je. Nabízí praktického průvodce, jak se jazyky učit rychle a s lehkostí, včetně konkrétních tipů a triků, jak se v novém jazyce dostat na plynulou úroveň už za tři měsíce.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• proč nemusíte jezdit do Číny, abyste se naučili čínsky,
• jaká úskalí má oblékání jako typický turista,
• a proč může napodobování kuřete překvapivě zlepšit vaše komunikační dovednosti.

Osvojit si jakoukoli novou dovednost je náročné – ať už jde o webdesign, nebo třeba jízdu na kolečkových bruslích. Myšlenka učení se novému jazyku však v mnoha lidech vyvolává doslova panický strach.

Proč? Jedním z důvodů je množství mýtů, které kolem učení jazyků kolují a které spoustu lidí odradí ještě dřív, než to vůbec zkusí.

Jedním z nejrozšířenějších mýtů je, že zvládnout více jazyků je nad schopnosti některých lidí – jinými slovy, že děti jednojazyčných rodičů nejsou „geneticky předurčeny“ k tomu, aby se staly polygloty. Lidé se na tento argument často odvolávají, když se ukáže, že učení nového jazyka je obtížnější, než čekali.

Takové myšlenky jsou sice pochopitelné, ale při bližším pohledu se hroutí. Podívejte se na společnosti po celém světě – od Kanady po Švýcarsko –, kde je vícejazyčnost naprostou samozřejmostí. Švýcaři rozhodně nemají žádný speciální „jazykový gen“, který by ostatním chyběl. Přesto, když lidé podobné mýty slýchají stále dokola, začnou jim věřit a vzdají to dřív, než se do učení skutečně pustí.

Mýty tak mohou vaše jazykové cíle zhatit ještě před startem – a podobně nebezpečné jsou i vágní, neurčité plány. Rozhodnutí typu „Naučím se španělsky“ je samo o sobě spíš děsivé než motivující. Naučit se od nuly celý jazyk je obrovský úkol.

Jak z toho ven? Klíčem je stanovit si konkrétní, realistické cíle a rozdělit je na zvládnutelné kroky. Tím si průběžně vytváříte pocit úspěchu.

Začněte tím, že si ujasníte, jakou úroveň plynulosti skutečně potřebujete. Pokud chcete bez potíží konverzovat s rodilými mluvčími, mířte za tři měsíce na úroveň A2 až B1. Pokud vám jde jen o to, abyste si uměli objednat jídlo v restauraci a zvládli základní situace, úroveň A1 vám pravděpodobně postačí.

Jakmile máte dlouhodobý cíl, rozložte ho do dílčích kroků. Můžete si například dát závazek, že se každý den budete jazyku věnovat alespoň dvě hodiny. Takový konkrétní plán je mnohem méně paralyzující než neurčité „někdy se to naučím“.

Jakmile překonáte ochromující mýty a stanovíte si realistické cíle, jste připraveni začít budovat slovní zásobu. Dalším krokem je zjistit, jak se co nejrychleji naučit co nejvíc nových slov.

Průměrný jazyk obsahuje zhruba půl milionu slov. Není divu, že se cesta k plynulosti může na první pohled jevit jako nepřekonatelný úkol.

Je proto důležité uvědomit si, že začít můžete s velmi malým počtem slov. To ale neznamená, že není žádoucí učit se nová slova rychle – a jednou z nejúčinnějších metod je tzv. metoda klíčových slov.

Tato strategie spočívá v tom, že si nové slovo spojíte s výrazným vizuálním obrazem. Řekněme, že se chcete naučit slovo „gare“, což je francouzsky „nádraží“. Můžete ho stokrát mechanicky opakovat, dokud se vám nezaryje do hlavy – ale pokud byste to dělali s každým slovem, trvalo by týdny, než byste byli schopni poskládat jedinou větu. A navíc za pár dní polovinu takto naučených slov zase zapomenete.

Mnohem lepší je vytvořit si k „gare“ vtipný nebo podivný obraz, na který jen tak nezapomenete. Protože „gare“ zní podobně jako „Garfield“, můžete si představit obézního kresleného kocoura v obleku, jak pobíhá po vlakovém nádraží a snaží se stihnout vlak do práce. Takový obraz vám pomůže slovo rychle a trvale uložit do paměti.

Další velmi účinnou strategií je tzv. rozložené (prostorové) opakování, které spočívá v tom, že se častěji vracíte k obtížným slovům.

Představte si, že máte seznam slov, která se chcete naučit, a každý den si je procházíte od začátku do konce. S největší pravděpodobností si nejlépe zapamatujete jen ta první, zatímco slova na konci seznamu vám budou stále unikat.

Lepší přístup je seznam úplně opustit a místo něj použít sadu kartiček. Kdykoli si na dané slovo vzpomenete, kartičku přesunete na konec balíčku; když si nevzpomenete, dáte ji dopředu. Další den tak začínáte těmi nejtěžšími slovy a ta, která už dobře znáte, se vám připomínají méně často. Tím přirozeně věnujete nejvíc času právě slovům, která vám dělají největší potíže.