Oheň a hněv

Michael Wolff je americký novinář a spisovatel, který se narodil v roce 1953 v New Jersey. Studoval na Columbia University a pracoval pro několik významných novin, včetně The New York Times a Vanity Fair. Je známý svými kontroverzními a kritickými články, které se často týkají politiky a byznysu.

Jeho nejznámější knihou je Oheň a hněv: Uvnitř Trumpova Bílého domu, která vyšla v roce 2018. Tato kniha se stala bestsellerem a vyvolala velkou pozornost kvůli svému kontroverznímu obsahu. Wolff v ní popisuje chaos a nekompetenci v Bílém domě za Trumpova prezidentství.

Wolff je často kritizován za svůj styl a přístup k žurnalistice, ale zároveň je uznáván za svou schopnost odhalovat kontroverzní informace a témata.

Vstupenka do západního křídla Trumpova Bílého domu

Od června 2015, kdy oznámil svou kandidaturu na prezidenta, až do předvečera voleb v roce 2016 jen málo odborníků věřilo, že Donald Trump může vyhrát. Ale vyhrál.

Jak se tedy Trump, v mnoha ohledech nepravděpodobný prezident, ujal své funkce?

Tato kniha, založená na dlouhém vyšetřování Trumpovy administrativy Michaelem Wolffem, nabízí pohled do zákulisí jejího fungování. Dočtete se, kdo jsou podle Wolffa hlavní postavy, jak spolu komunikují a co si mnozí z nich o bývalém prezidentovi skutečně myslí.

Kniha Oheň a hněv vyvolala po svém vydání mediální bouři.

Trump nebyl na vítězství ve volbách vůbec připraven

Byli jste šokováni, když Donald Trump, člověk bez jakýchkoli politických zkušeností, vyhrál v roce 2016 americké prezidentské volby? Pokud ano, určitě nejste sami. Ani Trump, nemluvě o většině jeho volebního týmu, nečekal, že vyhraje.

V týdnech před volbami Donald Trump neustále opakoval své manželce Melanii Trumpové, že v listopadu se vše vrátí do starých kolejí. Ačkoli jejich vztah není nijak zvlášť blízký, Melanii vadilo, že žije pod drobnohledem médií a že se v celostátních zprávách probírá manželova nevěra.

Všichni v kampani, včetně manažerky kampaně Kellyanne Conwayové a Jareda Kushnera, Trumpova zetě a poradce, věřili, že divoká jízda Trumpovy prezidentské kampaně se brzy zastaví.

Všichni si připravovali svůj život po skončení kampaně a plánovali další kroky. Trump plánoval světu sdělit, že demokraté mu vítezství ukradli, a zároveň se zabýval možností spuštění vlastního televizního kanálu Trump Network. Conwayová toužila přetavit svou nově nabytou proslulost v regulérní práci v médiích v některé z kabelových zpravodajských stanic.

Jasným důkazem nečekanosti vítězství je to, jak nepřipraveni byli mnozí členové kampaně na kontrolu, kterou s sebou přináší pobyt v Bílém domě. Donald Trump a další, kteří se podíleli na kampani, jako je Paul Manafort, mají majetkové podíly v nemovitostech, které je staví do finanční šedé zóny.

Paul Manafort souhlasil s tím, že bude pomáhat s vedením kampaně jen proto, že ho Jared Kushner ujistil, že nemají šanci vyhrát, a tudíž není důvod, aby byl vystaven jakémukoli vyšetřování.

Takže když byly výsledky finalizovány a Trump byl potvrzen jako vítěz, všichni byli v šoku, včetně Trumpových nejbližších přátel a většiny jeho zaměstnanců. Jediný, kdo tušil, že čísla vypadají dobře, byl Trumpův poradce Steve Bannon a jeho odborník na veřejné mínění John McLaughlin. Pro všechny ostatní platilo, že byli špatně připraveni na to, co je čeká.

Trumpovi poradci byli v neustálém rozporu

Být součástí neúspěšné kampaně a součástí štábu Bílého domu jsou dvě zcela odlišné záležitosti, což Jared Kushner poznal poměrně rychle. Jakmile došlo k tomuto přechodu, Kushner si všiml, že Steve Bannon se už nechová tak kamarádsky jako dřív.

Dosažení Trumpova zvolení fungovalo jako společný cíl, něco, co všechny členy štábu spojovalo – nyní však šlo o rozhodování o politice a Bannonova agenda byla zcela odlišná od agendy Jareda Kushnera a Ivanky Trumpové.

Bannon o Ivance a jejím manželovi Jaredovi mluvil jako o Jarvance a také zcela sarkasticky jako o „géniích“ a jeho představy o tom, kam by se mělo ubírat Trumpovo prezidentství, se odvíjely od dramatického odklonu od globalismu a příklonu k ekonomickému nacionalismu. Chtěl vést obchodní válku proti Číně a ukončit angažovanost v beznadějných zahraničních záležitostech, jako jsou zdánlivě nekonečné konflikty na Blízkém východě.

Jarvanka naproti tomu doufala, že bude apelovat na Trumpovy demokratické sklony a uzavře odvážné dohody na Blízkém východě a zlepší situaci mezi Izraelem a Palestinou.

Rodina Kushnerových je totiž starým přítelem Benjamina Netanjahua, bývalého (i současného) izraelského premiéra, a Jared udržuje úzké kontakty s nechvalně proslulým politickým mágem Henrym Kissingerem. Jared a Ivanka jsou také hluboce propojeni s mnoha podnikateli v této oblasti, ačkoli někteří z nich, jako například těžařský a realitní miliardář Beny Steinmetz, jsou vyšetřováni kvůli pochybným obchodním praktikám.

Bannon se vždy dobře pobavil, když Trump tvrdil, že Jared bude příštím Kissingerem, mužem, který přinese mír na Blízký východ. Podle Bannonova názoru se Jarvanka rozcházela s tím, o co v trumpismu šlo.

Bannona i Jarvanku však čekalo překvapení. Ačkoli už samotná kampaň byla o tom, jak Trumpa zvládnout, jeho prezidentství se brzy stalo důkazem toho, jak nezvládnutelný Trump může doopravdy být.

První dny Trumpova prezidentství

Steve Bannon přišel ze světa médií Breitbart, vedených Robem Mercerem a jeho dcerou Rebekou Mercerovou, kteří měli vizi Ameriky, jež byla protimuslimská a prokřesťanská, vedená malou vládou, která byla proti regulaci.

V průběhu let se Breitbart stal ústředním hlasem ultrakonzervativního hnutí alternativní pravice, tedy lidí, kteří se v hojném počtu objevovali na Trumpových shromážděních a jsou považováni za jádro jeho příznivců. Právě tyto lidi měl Trump pravděpodobně na mysli, když řekl, že ho lidé budou podporovat, i kdyby někoho zastřelil na Páté avenue.

Když začínalo Trumpovo prezidentství, měl Bannon na své straně velkou hybnou sílu. K Trumpově nelibosti byl Bannon považován za mozek kampaně a měl velké plány, jak vše začít „šokem a hrůzou“.

To by ukázalo prezidentovu schopnost ovládnout politickou arénu pomocí exekutivních příkazů (EO), které obcházejí Kongres a proces vyjednávání.

Bannon měl v plánu vydat během prvních 100 dnů 200 EO a jeden z prvních, vydaný 27. ledna, se týkal imigrace, což je pro trumpismus ústřední téma – zakazoval vstup lidem z některých národů s muslimskou většinou obyvatelstva.

Bannon a Trump nesnášejí byrokratickou liknavost a neefektivitu, ale tento způsob využívání EO měl ještě jednu výhodu: nikdo z Trumpových vedoucích pracovníků totiž neměl ponětí, jak dělat politiku obvyklým způsobem nebo psát oficiální dokument. Bannon nařídil jednomu zaměstnanci, aby šel na internet, našel si, jak napsat EO, a dal se do práce.

Bannona potěšila zděšená reakce lidí na drakonický zákaz cestování. Pro něj, s jeho zkušenostmi z clickbaitových médií, nebyl rozdíl mezi nadšením a znechucením. Kliknutí je kliknutí.

Trumpova rozpolcená administrativa

Po prvním týdnu ve funkci si Trump pozval do Bílého domu Joea Scarborougha a Miku Brzezinskou, spolumoderátory talk show Morning Joe na stanici MSNBC. Nechápal, proč nejsou s reakcí na zákaz cestování spokojeni stejně jako on. Navzdory tisícům protestujících, kteří zaplnili národní letiště, a mnoha rozděleným rodinám, Trumpův názor zněl: „Vedli jsme si skvěle!“

Všichni Jaredovi přátelé a poradci ho varovali před přijetím práce v Bílém domě, ale on i Ivanka měli pocit, že jsou nejlepší pojistkou proti nekontrolovanému trumpismu a jediní mohou zabránit tomu, aby prezident podlehl svým nejhorším pudům. V podstatě to znamenalo předložit Trumpovi alternativu k Bannonově cestě.

Bannon brzy zjistil, že Trump má tendenci souhlasit s tím, kdo mluví jako poslední. Bannon se tedy často stavěl do pozice, kdy měl poslední slovo, čímž výrazně zvyšoval šance, že Trump přistoupí na jeho návrhy.

Trumpova administrativa, rozpolcená mezi Bannonovým radikálně agresivním přístupem a pokusy Jareda a Ivanky přesvědčit Trumpa k umírněnějšímu chování, se nacházela v neustálém chaosu, skutečné válečné zóně mezi těmito dvěma skupinami.

Jako gambit, který měl získat Trumpův souhlas, si Jared a Ivanka přivolali na pomoc Garyho Cohna a Dinu Powellovou, dvě stálice z Goldman Sachs, legendární investiční firmy, které si Trump velmi vážil.

Stejně jako ostatní, kteří by přijali práci v Trumpově administrativě, i Cohn a Powellová věděli, že vstupují do potenciálně toxického prostředí. Proti těmto obavám však postavili myšlenku, že by mohli mít pozitivní vliv a učinit ho o něco méně jedovatým.

A tak když 28. února Trump přednesl na společném zasedání Kongresu projev, který připravili Powell, Cohn, Jared a Ivanka, zdálo se, že tým Jarvanka je na vzestupu. Na jeden krátký okamžik se Trump držel scénáře, v Bílém domě známého jako Goldmanův projev; vypadal téměř prezidentsky.

Pro Bannona to byla nechutná ukázka toho, jak se Trump snaží oslovit lidi, kterými měl otřást.

Vyhazov ředitele FBI znamenal zlom

Již od poloviny roku 2016 se v tisku objevovaly zvěsti o tom, že Trumpova kampaň byla ovlivňována ruskou vládou. Těsně před jeho inaugurací však detaily nezávislého vyšetřování naznačovaly skutečně velmi znepokojivé spojení.

Dokument Steele Dossier – pojmenovaný po svém autorovi Christopheru Steeleovi, bývalém agentovi britských tajných služeb – podrobně popisuje znepokojivý scénář. Pokud lze spisu věřit, Rusové mají na Trumpa usvědčující informace a možná je využívali k manipulaci s ním a jeho prezidentskými pravomocemi.

FBI pod vedením Jamese Comeyho zveřejnila 6. ledna 2017 vlastní zjištění, v nichž se uvádí, že ruští agenti skutečně narušili volby v roce 2016. CIA a NSA s těmito zjištěními souhlasily.

Nikomu v Trumpově administrativě se nelíbilo, že FBI zkoumá, zda se do voleb vměšovali Rusové. Když se však Jared Kushner od svých zdrojů v FBI dozvěděl, že FBI začíná prověřovat finance Trumpovy rodiny, začal Kushner Trumpovi naznačovat, že vyhodit Comeyho by mohl být dobrý nápad.

Bannon byl neoblomný: To není dobrý nápad, všechno by to jen zhoršilo. Ale Kushner měl Trumpa o prvním květnovém víkendu roku 2017 pro sebe a Trump začal být přesvědčen, že by měl využít své pravomoci a Comeyho vyhodit. Po návratu do Bílého domu v pondělí 9. května už Trump toužil Comeyho „zaříznout“; měli dokonce dokument s výčtem důvodů, proč by měl Comey odejít, mezi nimiž bylo ironicky zpackané vyšetřování e-mailů Hillary Clintonové v roce 2016 a Kushnerovo tvrzení, že 75 procent agentů FBI nemá Comeyho rádo.

Generální prokurátor Jeff Sessions řekl Trumpovi, aby byl trpělivý, zatímco on a náměstek generálního prokurátora Rod Rosenstein shromáždí více „důkazů“. Trump však nemá rád, když mu někdo říká, co má dělat, a bez dalšího varování poslal Comeymu dopis a v úterý 10. května ho okamžitě vyhodil.

Jelikož se Sessions veřejně zřekl účasti na ruském vyšetřování, zůstala úloha rychle předložit údajně legitimní důvod pro vyhazov na Rodu Rosensteinovi. Rosenstein, pochopitelně naštvaný Trumpovým neuváženým chováním, mu to vrátil tím, že pověřil bývalého ředitele FBI Roberta Muellera, aby formálně vyšetřil možnost jakéhokoli střetu zájmů mezi Trumpem a Ruskem.

Trumpovi problémy se čtením a zpracováním informací

Trump nečte. V podstatě si myslí, že by neměl číst, a proto nechal svou asistentku Hope Hicksovou, aby za něj četla noviny a každé ráno mu předkládala informace o pozitivním vývoji.

Jeho odmítání čtení je tak absolutní, že někteří zaměstnanci Bílého domu uvažovali o tom, zda nemá poruchu čtení nebo snad dyslexii.

Ať už jde o cokoli, souvisí to s Trumpovou neschopností zpracovávat informace tak, jak by se od světového lídra očekávalo. A tato Trumpova vlastnost – nebo její nedostatek – vedla k nejrůznějším trapným situacím.

Jednou z prvních velkých zkoušek jeho administrativy byl útok chemickými zbraněmi v Sýrii, k němuž došlo 4. dubna 2017. Generál H. R. McMaster, jeho poradce pro národní bezpečnost, se snažil Trumpa informovat o situaci a vhodné reakci, ale zdálo se, že Trumpa více než útok, při němž zemřelo mnoho dětí, rozrušilo, že musí myslet na Sýrii.

Bannona a Trumpa sblížila nechuť k McMasterovi, který Trumpa na jejich schůzkách každý týden přiváděl do záchvatů vzteku tím, že se mu snažil předkládat prezentace v PowerPointu a nutit ho číst dokumenty o naléhavých problémech. Nyní Bannon radil Trumpovi, aby porušil tradici a na útok v Sýrii nereagoval. Koneckonců, vysvětloval Bannon, v zahraničí už došlo k jiným incidentům, při nichž zemřelo více dětí, a Spojené státy se do nich nezapojily. Proč bychom tedy měli zasahovat zde? Co z toho budeme mít?

Bannonovo transakční myšlení se líbilo obchodníkovi v Trumpovi, ale Ivanka se nehodlala vzdát. Věděla, že její otec sice nečte, ale má rád televizní zprávy, a tak nechala natočit video se záběry ze Sýrie a ukázala ho Trumpovi, který byl záběry okamžitě zděšen.

V tomto kole tým Jarvanka zvítězil a Trump odpověděl úderem raketami Tomahawk na letiště Al Šajrát v Sýrii, který byl zorganizován jako PR trik a shodoval se časově s Trumpovou večeří s čínským vedením v jeho domě v Mar-a-Lago na Floridě.

Schůzka, která odhalila další vazby na Rusko, a další špatná rozhodnutí

Na začátku června Trump kvůli vyšetřování ruské kauzy zuřil a skutečně se zaobíral myšlenkou, že vyhodí Jeffa Sessionse a Roberta Muellera a nahradí generálního prokurátora někým, kdo je mu stále loajální – buď bývalým starostou New Yorku Rudym Giulianim, nebo Chrisem Christiem, guvernérem státu New Jersey.

Bannon mu musel neustále opakovat, že za prvé ani Giuliani, ani Christie nemají šanci získat potvrzení ve funkci a za druhé, že neexistuje nic takového jako výsada, která by umožnila vyhnout se vyšetřování.

Bannona však potěšila jedna věc. Prvního června dosáhl významného vítězství, když přiměl Trumpa, aby se vzepřel Ivance a stáhl Spojené státy z Pařížské dohody o klimatu, což ho přimělo k poznámce: „Zásah! Ta mrcha je mrtvá!“

Větší problém však čekal hned za rohem. Dne 8. července, kdy byl Trump s Jaredem a Ivankou v Hamburku na summitu G20, přinesl deník New York Times důležitou zprávu. Měl potvrzeno, že v červnu 2016 přivedl Donald Trump mladší na schůzku se svým otcem do Trump Tower ruské lobbisty, ruského právníka s pověřením bývalého agenta Kremlu a některé spolupracovníky ruského oligarchy Arase Agalarova, aby se podělili o kompromitující informace, které měli na Hillary Clintonovou.

Bannon věděl, že dva Donaldovi chlapci, Donald junior a Eric, nejsou příliš chytří, ale byl ohromen tím, že jeden z nich by byl natolik hloupý, aby doprovázel Rusy do Trump Tower, místo aby si s nimi dal tajnou schůzku v motelu, jak by to udělal kdokoli jiný.

Tím však hloupost neskončila. Na zpáteční cestě z Hamburku na palubě Air Force One přišli Trump, Hope Hicksová a Jared Kushner s reakcí na tuto senzační zprávu – tvrdili, že schůzka se týkala čistě „adopční politiky v Rusku“.

Bannon opět nemohl uvěřit, že si Trump nenechá poradit od svého právního týmu, aby vymyslel lepší vysvětlení, a nemohl uvěřit, že se Hicksová zapojí do něčeho, co pravděpodobně představuje maření výkonu spravedlnosti.

Trumpova slova jeho situaci zhoršují

Trump většinou těžko chápal, jak by mohl být vinen za jakýkoli z problémů, kterým čelila jeho administrativa. Za obchody s Ruskem přece mohl Sessions, jak tedy mohl nechránit Trumpa! Nedávalo to smysl.

Trump měl také ve zvyku získávat si špatnou pověst zveřejňováním ranních nekontrolovaných výpadů na Twitteru zaměřených na různé lidi, kteří mu podle jeho názoru nějak ublížili. Kdykoli se ho však na tyto tweety někdo zeptal, vždy se tvářil odmítavě nebo zmateně, jako by říkal: „O co jde?“

Například když moderátoři pořadu Morning Joe na stanici MSNBC s přibývajícími měsíci přestávali být z Trumpa nadšení, na Twitteru uvedl, že spolumoderátorka Mika Brzezinski se jednou na jednom z jeho večírků objevila s krvácejícím obličejem. To vyvolalo pobouření, že americký prezident něco takového sdílí, ale Trump na reakce odpověděl slovy: „Mika a Joe to úplně milují. Zvedne jim to sledovanost.“

Trump také během mnoha projevů vybočil z řady, odklonil se od připraveného materiálu a proměnil příležitost v jakési polosouvislé blábolení, které reflektuje tok myšlenek a které má tendenci zanechávat publikum ohromené, a to ne v dobrém slova smyslu. Ale 20. července Trump překonal i sám sebe. Rozhodl se poskytnout improvizovaný rozhovor deníku New York Times, v němž vyzval Sessionse, aby nerezignoval, a nařídil Muellerovi, aby se nezabýval financemi jeho rodiny.

Není překvapením, že Bannon byl ze zjevné hlouposti vyveden z míry a dostal záchvat, při kterém Trumpa označil za nejnedisciplinovanějšího politika všech dob.

Nedlouho po této epizodě a po vydání knihy Joshuy Greena Devil´s Bargain, která odpovědnost za Trumpovo vítězství kladla na Bannonova, nikoliv Trumpova bedra, se rozkol mezi prezidentem a jeho poradcem prohluboval, až byl Bannon nakonec vyhozen.