Nikdo nechce číst tvoje sra*ky

Snili jste někdy o tom, že se stanete uznávaným romanopiscem, proslulým scenáristou nebo šikovným copywriterem ve stylu Mad Men? Nejste sami. Přesto je velmi pravděpodobné, že nikdo nechce číst, co píšete – pokud si nebudete ochotni vzít k srdci pár tvrdých, ale osvědčených rad.

Pokud ano, máte štěstí. Tyto úryvky se zaměřují na několik různých žánrů psaní a na specifické strategie pro každý z nich, stejně jako na užitečné techniky, které fungují téměř ve všech typech textů. Připravte se naučit se, co je potřeba k tomu, aby lidé vaše texty skutečně četli.

V tomto shrnutí zjistíte, proč je silné téma zásadní pro téměř všechny formy psaní, proč byste při psaní scénáře měli mít výraznou hlavní postavu a jak může čtení fungovat jako zkratka na cestě k lepšímu psaní.

Pokud jste právě po měsících či dokonce letech usilovné práce dopsali svůj román nebo scénář, možná jste ve fázi, kdy jste nervózní a zároveň nadšení z toho, jak na něj budou čtenáři reagovat. Tady je první rada: kroťte nadšení – je dost pravděpodobné, že nikdo nemá velký zájem vaše dílo číst.

Autor knihy pracuje v reklamě a i když se mu podaří vytvořit reklamu, většina lidí ji stejně nechce vidět. Lidé reklamy nesnášejí a vyhýbají se jim, jak jen mohou. Vyrůstáme s představou, že pro naši práci existuje publikum, protože ve škole naše texty čtou učitelé a spolužáci – ale to je jen proto, že jsou za to placeni, nebo k tomu donuceni.

Realita je taková, že lidé mají i jiné věci na práci. Většina rodičů není nijak zvlášť nadšená z toho, že by měla číst nejnovější blogový příspěvek svého dítěte nebo jeho fanfikci o Harrym Potterovi. Velkým důvodem je, že většina textů prostě není moc dobrá.

Pokud jste tedy mladý autor, který čeká na svou velkou příležitost, neznamená to, že je všechno ztraceno – jen to znamená, že vaše psaní musí být výjimečně dobré.

Možná si myslíte, že „dobré“ psaní znamená chytré obraty nebo vysoce intelektuální literaturu. Tak to ale není. Dobré psaní, které vám dává nejlepší šanci zaujmout a udržet pozornost lidí, je především jasné a snadno pochopitelné.

Nechcete čtenáře nudit, takže se ujistěte, že je váš text napínavý a děsivý, krásný a tragický, nebo prostě zábavný. Jinými slovy: nepromarněte sto stran popisem existenciální krize, kterou postava prožívá u snídaně. Chcete napsat text, který lidé nebudou moci odložit.

To, s čím má většina lidí problém, je naučit se psát pro někoho jiného než pro sebe. Místo toho, abyste se soustředili jen na to, co fascinuje vás, věnujte čas přemýšlení o tom, co zajímá vaše potenciální čtenáře. I když vás mohou do hloubky zajímat migrační vzorce holubů, pokud chcete vybudovat čtenářskou základnu, musíte najít způsob, jak do tohoto tématu vnést romantiku, dobrodružství nebo tragédii.

Možná si říkáte: pokud nikdo nemá čas číst, jak se může moje psaní stát dalším bestsellerem nebo filmovým trhákem? Nikdo ale netvrdil, že to bude snadné. Vydělávat si psaním je náročné a může trvat dlouho, než si začnete budovat jméno.

Sám autor se v osmdesátých letech dostal do Hollywoodu s velkými sny, že se stane úspěšným scenáristou. Během následujících pěti let napsal devět různých scénářů, přičemž každý mu zabral zhruba půl roku. Všechny ale producenti odmítli – bylo zjevné, že se něco musí změnit.

Jedním z nejlepších způsobů, jak se do psaní profesionálně dostat, je stáž. Po pěti letech stagnace mu agent doporučil, aby se spojil se Stanleym, zavedeným scenáristou, který měl na kontě dva úspěšné filmy.

Nebyla to žádná vysněná práce. Stanley chodil na jejich psací schůzky pravidelně pozdě – a ne o pět nebo třicet minut, ale o tři až pět hodin. Brzy začal Pressfield chápat, jak má tenhle systém fungovat: veškerou dřinu odvede on, aby se Stanley mohl objevit, udělat pár skvělých úprav a pak to celé prezentovat jako své dílo.

Ačkoliv to může působit nespravedlivě, Stanley skutečně věděl, jak napsat úspěšný scénář, a měl spoustu hollywoodských kontaktů, které mohly autorovi otevřít dveře. V tomhle byznysu je prostě faktem, že spisovatel se často musí nějakou dobu dřít jako stážista, než se naučí řemeslo.

Zatímco Stanley sklízel veškerý kredit za scénáře, na nichž pracovali, Pressfield se učil cenné lekce o tom, co dělá scénář úspěšným a jak ho prodat. S těmito znalostmi se pak mohl pustit do samostatného psaní. Jak ale uvidíme v dalších úryvcích, pořád ještě bylo co se učit.