Neviditelná orientace

V posledních několika desetiletích výrazně vzrostla míra tolerance a porozumění vůči neheteronormativním sexualitám. Komunita LGBT je viditelnější než kdy dříve a získala řadu důležitých práv. Zdá se tedy, že se blíží doba, kdy žádná sexuální orientace nebude považována za abnormální či deviantní.

Ale co když vám všechny ty řeči o sexu nedávají smysl? Co když necítíte sexuální přitažlivost k nikomu? Přesně to prožívají lidé, kteří se identifikují jako asexuálové. A přestože se o různých částech „sexuálního spektra“ mluví stále víc, asexuálové zůstávají z velké části neviditelní a neuznaní.

Podívejme se tedy na to, jak asexualita funguje a jak můžeme lépe porozumět této neviditelné orientaci.

V tomto shrnutí se dozvíte mimo jiné:

• jaký je rozdíl mezi sexuální přitažlivostí, sexuálním vzrušením a sexuálním pudem,
• proč jsou asexuálové často tlačeni do sexu,
• a co může každý z nás dělat pro to, abychom byli vůči asexuálním lidem podporující a respektující.

Pokud jste někdy potkali někoho a cítili se sexuálně přitahováni jeho či jejím vzhledem, znáte základní podobu sexuální přitažlivosti.

Nejprve si ale ujasněme několik pojmů. Neměli bychom zaměňovat sexuální přitažlivost se vzrušením ani se sexuálním pudem – jde o odlišné věci.

Sexuální přitažlivost označuje emocionální reakci, kdy někoho vnímáte jako sexuálně přitažlivého. Vzrušení popisuje fyzickou reakci těla. Sexuální pud je pak touha na toto vzrušení nějak reagovat.

Pro mnoho lidí není tento rozdíl zásadní, protože tyto reakce obvykle přicházejí společně, jedna následuje druhou: pokud někoho považujete za sexuálně přitažlivého, snadno se vzrušíte a pak cítíte touhu tyto pocity následovat.

Existují však i lidé, kteří se identifikují jako asexuální – to znamená, že k nikomu nepociťují sexuální přitažlivost. Kdybyste se jich zeptali, kdo jim připadá sexy, odpověděli by: „Nikdo.“

To ale neznamená, že se nemohou fyzicky vzrušit nebo že nikdy nepocítí touhu s tím něco dělat. Ano, někteří asexuální lidé jsou myšlenkou na sex znechuceni, jiným je sex spíš lhostejný a mohou na něj přistoupit jako na projev ohleduplnosti vůči partnerovi.

Pokud se asexuální člověk rozhodne mít sex nebo masturbovat, neznamená to, že tím jeho asexualita končí. Je důležité si uvědomit, že sexuální orientaci nedefinuje chování, ale to, jak člověk prožívá přitažlivost.

Stejně jako kdokoli jiný jsou i asexuální lidé naprosto schopni mít sex s někým, koho nepovažují za atraktivního. A mohou masturbovat ze stejných důvodů jako většina ostatních: protože je to příjemné, chtějí si užít nával endorfinů nebo si ulevit od stresu.

A stejně jako u jiných sexuálních orientací ani asexualita není rozhodnutí nebo volba. Nikdo si přece nemůže „vybrat“, kdo se mu bude líbit – prostě se to děje.

Okolí však často reaguje na asexuální lidi shazujícím způsobem: „Jen počkej, jednou někoho atraktivního potkáš,“ čímž naznačuje, že dotyčný svým vlastním pocitům nerozumí.

Skutečnost je taková: asexualita je sexuální orientace jako každá jiná, protože popisuje, jak člověk prožívá (nebo v tomto případě neprožívá) sexuální přitažlivost.

Možná jste už slyšeli rčení: „Sex není totéž co láska.“ Často se objevuje v debatách o nevěře. Pro asexuální lidi je toto tvrzení obzvlášť výstižné.

Pro asexuály není milující a romantický vztah založený na sexu. To může znít neobvykle lidem, kteří jsou přesvědčeni, že vztah potřebuje sex, aby mohl být považován za „skutečnou“ lásku. Věřit tomu je podobné, jako myslet si, že pes bez ocasu nemůže být šťastný, protože nemá čím vrtět.

Pro asexuální lidi sex jednoduše není součástí rovnice. Ale to, že „chybí ocas, kterým by se vrtělo“, ještě neznamená, že ve vztahu chybí romantika.

Lidé v asexuálních romantických vztazích nacházejí naplnění prostřednictvím intimity a partnerského soužití – intimity, která není definovaná sexem, ale vychází z pocitu bezpečí, blízkosti a důvěry.

I bez samotného sexu existuje mnoho jiných forem fyzické intimity: hlazení, objímání, mazlení, ležení v „lžičce“ nebo třeba smyslné líbání. Partneři si mohou vytvořit velmi silné pouto i bez sexu.

Mohou spolu žít, podnikat, sdílet stejné životní cíle a dokonce vychovávat děti. Nic z toho nevyžaduje, aby byl vztah sexuální nebo dokonce romantický v tradičním slova smyslu.

Každý si romantiku definuje po svém. Asexuální lidé nejsou výjimkou – své romantické pocity k jiným lidem popisují pojmy jako heteroromantický, homoromantický či biromantický.

Například asexuální heteroromantická žena může jít na večeři s mužem, ke kterému necítí sexuální přitažlivost, ale může k němu chovat romantické city, když jí při večeři zapálí svíčku a nalije sklenku vína. Kdyby seděla ve stejné situaci s jinou ženou, romantický pocit by se u ní nedostavil.

Existují také aromantičtí lidé, kteří necítí romantickou náklonnost k nikomu a nemají pocit, že by pro své štěstí nutně potřebovali partnerský vztah.