Manželství: všechno, nebo nic

V dnešní době mnoho lidí zpochybňuje instituci manželství a označuje ji za zastaralý relikt minulosti. Co tedy manželství – kromě příjemných daňových výhod – vlastně nabízí těm, kteří se rozhodnou do něj vstoupit?

Eli J. Finkel shromáždil obrovské množství dat a důkladně se zamyslel nad tím, co moderní Američané z manželství získávají – a výsledky jsou často překvapivé. Snad více než kdy dřív jsou dnešní manželské páry skutečným týmem, jehož partnerství stojí na důvěře a vzájemném respektu. Udržet tento tým v chodu však vyžaduje hodně práce a také schopnost omezit každodenní rozptýlení moderního života.

Podívejme se tedy, co říkají nejlepší dostupná data, a na co je dobré myslet, aby váš tým zůstal vítězný. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co nám knihy Jíst, meditovat, milovat a Hra napovídají o moderních ženách a mužích,
• proč je zdravé idealizovat dobré vlastnosti svého partnera,
• a proč může být dobrý nápad ponechat si vlastní byt.

Ještě poměrně nedávno bylo manželství považováno za samozřejmou součást života, která s sebou nenesla mnoho komplikací. Kdybychom se vrátili o několik generací zpět, manželství bylo především dohodou mezi mužem a ženou: očekávalo se, že muž bude mít stabilní zaměstnání, zatímco žena se postará o domácnost.

V posledních desetiletích se však situace výrazně změnila. Zejména postoje žen k lásce a manželství prošly zásadním posunem. Manželky už nejsou ochotné obětovat své vlastní sny a osobní rozvoj ve prospěch vztahu a rodiny.

Tento posun je patrný i v mnoha dnešních bestsellerech, které zobrazují ženy na cestě za sebepoznáním. Snad nejznámějším příkladem je kniha Elizabeth Gilbertové Jíst, meditovat, milovat, v níž autorka popisuje, jak ji série zklamání ve vztazích přivedla k rozhodnutí vydat se na cestu kolem světa. Během ní objevuje, co je v životě skutečně důležité, a získává silnější pocit vlastní identity. Na konci knihy vstupuje do nového vztahu, který jí umožňuje být silnou osobností a zároveň pečující partnerkou.

Popularita knihy Jíst, meditovat, milovat naznačuje, že pro moderní ženy je zásadní, aby vztahy nebránily osobní svobodě a růstu.

Ani u moderních mužů nevidíme velkou ochotu dělat v manželství kompromisy za každou cenu. Podobně jako ženy i muži hledají partnerky, které budou respektovat jejich povahu, místo aby je nutili slepě dodržovat společenská očekávání.

V populární knize Neila Strausse Hra autor zkoumá, jak jsou někteří muži fascinováni „uměním svádění“. V navazující knize Pravda se Strauss rozhodne usadit v monogamním vztahu, ale až poté, co uspokojí svou zvědavost ohledně otevřených vztahů.

Zdá se tedy, že i muži potřebují určitý prostor a svobodu prozkoumávat různé podoby vztahů, než najdou spokojenost v manželství.

Jak tyto nové postoje změnily moderní americké manželství? Podívejme se na to v následujících kapitolách.

Mnoho lidí předpokládá, že manželství škodí osobnímu naplnění a silné individuální identitě. To však neodpovídá skutečnosti. Manželství a osobní naplnění mohou velmi dobře koexistovat.

Je pravda, že pokud si osobní naplnění představujete jako neustálé užívání si a vyhýbání se jakékoli odpovědnosti, pak pro vás manželství pravděpodobně nebude vhodné. Pokud ale osobní naplnění chápete jako hledání hlubšího smyslu a účelu v životě, může vám právě manželství výrazně pomoci najít vlastní cestu.

Manželství je partnerství, a proto v sobě nese vestavěný podpůrný systém: partneři si mohou navzájem pomáhat a podporovat se ve svém osobním růstu a hledání naplnění. Například v manželství extroverta s introvertem může první pomoci druhému být otevřenější, zatímco introvert může extroverta naučit užívat si klidný večer doma.

Navíc sebekázeň spojená s udržováním závazku vůči druhému člověku přináší vlastní odměny a může dát životu hlubší smysl.

Samozřejmě, vztahy vyžadují hodně práce, přesto je stále mnoho lidí ochotných a nadšených vstupovat do dlouhodobých závazků. Zajímavé je, že tento závazek často zahrnuje i určitou míru sebeklamu.

V roce 2004 vedla psycholožka C. E. Rusbultová studii, v níž rozdělila lidi do dvou skupin: na vysoce angažované partnery a na ty méně angažované. Účastníkům pak ukázali sérii profilů ze seznamovací služby a požádali je, aby ohodnotili atraktivitu a žádoucnost jednotlivých osob.

Některé profily představovaly velmi atraktivní jedince, jiné naopak méně přitažlivé. Vysoce angažovaní partneři však všechny hodnotili jako stejně nezajímavé. Protože bylo z objektivního hlediska jasné, že rozdíly v atraktivitě existují, výsledky naznačují, že lidé v dlouhodobých vztazích se mohou do určité míry „oklamávat“ – podvědomě vnímají ostatní jako méně atraktivní, aby zůstali věrní svému partnerovi.