Lepší sex díky mindfulness

Existuje mnoho kulturních mýtů o sexu: že je snadný a jakékoli potíže s ním naznačují hlubší problém; že vaše touha po sexu bude s věkem nevyhnutelně klesat; nebo že všichni ostatní si v ložnici užívají skvělé chvíle. Realita je ale taková, že je naprosto normální – ba dokonce běžné – zažívat v oblasti sexu potíže.

Možná zjišťujete, že se během sexu snadno rozptýlíte a pak se už nedokážete vrátit do přítomného okamžiku. Možná trpíte výraznou bolestí při sexuálním dotyku. Nebo máte pocit, že váš sexuální život je sice „v pořádku“, ale mohl by být mnohem lepší.

Ať už vás trápí cokoli, tyto úryvky vás ujistí, že je to normální a že v tom nejste sami. A co víc – ukážou vám cestu, jak se s těmito obavami vypořádat.

Mindfulness, neboli všímavost, je umění věnovat pozornost tomu, co se právě teď odehrává v mysli i v těle, bez posuzování a bez obviňování sebe sama. Následující texty ukazují, jak může meditace mindfulness přinést nový způsob prožívání sexu; jak může pomoci čelit depresi, stresu a úzkosti, které tak často vedou k neuspokojivému sexu; a dokonce i jak může pomoci zvládat sexuální bolest.

Dozvíte se také, proč je mozek naším nejmocnějším sexuálním orgánem, co nás o sexu může naučit obyčejná rozinka a jak stres moderního života ovlivňuje naše sexuální potěšení.

Sex bývá často vnímán jako univerzálně pozitivní síla: dodává energii, posiluje a vzrušuje. Skutečnost je však taková, že potíže se sexem jsou také velmi časté. Mnoho žen má pocit, že sex je pro ně neuspokojivý, nepohodlný nebo dokonce bolestivý.

V roce 1999 se v rámci rozsáhlého Národního průzkumu zdraví a sociálního života výzkumníci ptali 3 000 amerických žen a mužů na jejich sexuální život. Účastníci byli dotazováni, zda zažili nějaké sexuální problémy, jako je nedostatek zájmu o sex, potíže se vzrušením, obtíže při dosažení orgasmu, úzkost nebo bolest.

Celkem 43 procent všech žen uvedlo nějakou formu sexuální dysfunkce, u mužů to bylo 31 procent. Nejčastějším problémem byl nedostatek zájmu o sex – téměř třetina všech žen v průzkumu ho zmínila. Neschopnost dosáhnout orgasmu byla rovněž běžná, zejména u mladších žen. Každá pátá žena uvedla, že zažívá bolest.

Další průzkumy tyto výsledky potvrzují – a to nejen ve Spojených státech. Globální studie sexuálních postojů a chování, sponzorovaná společností Pfizer, která zahrnovala téměř 20 000 dospělých v 29 zemích, došla k podobným závěrům: nízká sexuální touha je nejčastějším sexuálním problémem bez ohledu na zemi. A nedávná britská studie zjistila ještě vyšší čísla: 51 procent žen mělo alespoň jeden sexuální problém a 10 procent žen uvedlo, že se kvůli sexu cítí „znepokojené“. To naznačuje, že potíže mohou být na vzestupu.

Při pohledu na tato čísla by se mohlo zdát, že čekárny sexuologů a sexuálních terapeutů musí být přeplněné. Ve skutečnosti tomu tak není. Mnoho žen, i když zažívá sexuální potíže, je nepovažuje za natolik závažné, aby kvůli nim vyhledaly odbornou pomoc. Dokonce i z oněch 10 procent žen, které uvádějí, že je jejich potíže skutečně znepokojují, vyhledala radu jen asi pětina – a i tehdy většinou nejprve sáhly po internetu, místo aby se obrátily na odborníka.

Toto obecné mlčení, možná živené studem nebo rozpaky, však neznamená, že by mnoho žen neuvítalo pomoc a radu – zvláště pokud by vedla ke spokojenějšímu sexuálnímu životu. A právě to si následující části kladou za cíl nabídnout.

Sex bývá často vnímán jen jako fyzický akt. To ale zdaleka není celá pravda. Mezi tím, jak přemýšlíme, a tím, jak sex prožíváme, existují zřetelné souvislosti.

Například je dobře doložena souvislost mezi depresí a sexuálním apetitem. Obecně platí, že čím více jste depresivní, tím méně vás sex zajímá – a někdy to může fungovat i opačně. Ztráta zájmu o příjemné aktivity – jako je tanec, vaření, společenská setkání nebo sex – je u lidí trpících depresí běžná. Není tedy divu, že studie, například ta ze Severní Ameriky z roku 2008, zjistily, že ženy s depresí mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět nízkým sexuálním apetitem, a že je to pro ně zdrojem stresu. Deprese může být jak příčinou, tak následkem sexuálních obtíží a vytvářet tak začarovaný kruh.

Jako příklad si vezměme Sheilu, jednu z pacientek Brotto. Sheila vždy považovala sex za zdroj potěšení a uspokojení. Během jediného roku však utrpěla několik zásadních ztrát: zemřeli jí oba rodiče, přišla o práci a její nejlepší přítelkyně se odstěhovala do jiného státu. Tato série ztrát vyústila v plně rozvinutou epizodu deprese.

Během zotavování si říkala, že by se měla pokusit znovu najít motivaci k sexu – věřila, že by jí to mohlo zlepšit náladu. Jenže zjistila, že to, co pro ni dříve bývalo vzrušujícím a intenzivním zážitkem, je teď sotva příjemné. To její depresi jen dále prohlubovalo.

Způsob, jakým o sexu přemýšlíme, může také ovlivnit, jak ho prožíváme. Uvažujme o dvou dalších pacientkách, Mary a Catalině. V mnoha ohledech jsou si podobné, ale Mary měla vždy nízký sexuální apetit, zatímco Catalina se na sex se svým manželem těší a často ho sama iniciuje. Jak by jejich myšlení mohlo vysvětlit tento rozdíl?

Mary věří, že sex je určen pouze k reprodukci a jinak je to jen „dotýkání se sebe sama“. Catalina naopak vnímá sex jako formu spojení a vzájemného vyjádření mezi ní a jejím partnerem a zároveň uznává, že někdy je to prostě zábava.

Výzkumy ukazují, že naše postoje skutečně hrají důležitou roli. Například ženy, které věří, že sexuální touha s věkem nutně klesá, mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět nízkým sexuálním apetitem, než ženy, které tento názor nesdílejí.

Jak jinak může naše myšlení ovlivňovat naši sexuální reakci? Podívejme se na to podrobněji.