Každý, vždycky

„Tma,“ řekl jednou Martin Luther King, „nemůže zahnat tmu; to dokáže jen světlo.“ Jinými slovy: udělat svět lepším místem začíná u lásky. Jak vysvětluje autor Bob Goff, právě to je poselství, které kázal Ježíš a které se snaží následovat všichni, kdo chtějí žít podle jeho příkladu.

Mluvit o tom je ale jedna věc – žít podle toho je věc druhá. Jak tedy proměnit slova v činy? Jedním z prvních kroků je připustit si, že žít podle Ježíšova poselství je těžké. Svět je plný překážek a složitých lidí, takže lásku se musíme učit postupně, krok za krokem. Stejně jako u čehokoli jiného potřebujeme čas a praxi, abychom se to naučili.

Kniha Každý, vždycky je praktickým průvodcem, který nás chce nasměrovat na cestu života v lásce. Je plná dojemných historek a osobních zkušeností; jde o inspirativní a místy velmi osobní vyprávění, které přináší Bibli do samého středu našich každodenních životů.

V následujících kapitolách se mimo jiné dozvíte, co nás může naučit seskok padákem o víře, proč bychom neměli chápat konání dobra jako soutěž a jak může odpuštění proměňovat svět.

Kdybyste měli shrnout Ježíšovo poselství do jednoho slova, „láska“ by byla velmi dobrý začátek. Je v samém jádru toho, co učil své následovníky. Hodilo by se k ní ale přidat ještě jedno slovo: všichni.

Nestačí milovat jen své přátele a rodinu – máme milovat každého. A to zahrnuje i lidi, s nimiž nesouhlasíme nebo je prostě nemáme rádi. Vezměte si příklad od samotného Ježíše: svou poslední večeři sdílel s Judášem, o kterém věděl, že ho zradí.

Proč je to tak důležité? Bůh nás vyzývá, abychom milovali své bližní. Nejde ale jen o lidi, kteří bydlí za zdí vašeho domu. Můžeme na to nahlížet tak, že Bůh stvořil celý svět jako jedno velké sousedství – z jeho pohledu všichni žijeme vedle sebe. To znamená, že máme milovat jeden druhého, a Ježíš nám ukazuje, jak na to.

Máme se k druhým chovat, jako bychom v nich viděli samotného Boha – ať už jsou nemocní nebo hladoví, ať jsou to přátelé nebo cizinci. Když se na to podíváme zblízka, jde o to, vítat každého člověka, kterého potkáme.

Příkladem může být Goffův přítel Walter. Na letišti osobně vítá uprchlíky s otevřenou náručí a zářivým úsměvem. Abychom to dokázali také, musíme se rozhodnout budovat království, ne hrady. Jinými slovy: nestavět vysoké zdi, které ostatní drží venku, ale pracovat na světě, v němž je každý zahrnutý.

A „každý“ skutečně znamená každý – i ti, kteří se sami vidí jako hrady obehnané příkopy. Goff si to uvědomil, když byl pozván na takzvaný „crop drop“ pořádaný jednou církví v Alabamě. Jde v podstatě o akci, při níž se různé místní sbory spojí, aby zabalily přebytečné brambory a rozdaly je potřebným.

Síla této akce spočívá v tom, že účastníci spouštějí své pomyslné padací mosty. Přestávají se vnímat jako rozdílné, nebo dokonce soupeřící církve, a spojují se v jednu – větší a otevřenější – komunitu.

Tady můžete začít, pokud chcete žít láskyplnějším životem: u Ježíše. To ale může působit až děsivě náročně. V dalších kapitolách proto půjdeme víc do hloubky a podíváme se na to, jak najít odvahu milovat druhé.

Víra dokáže proměnit zdánlivě nemožné v možné.

Vezměme si příklad Goffova přítele Lexe. Ve věku osmi let přišel o zrak – a přesto ho to nezastavilo. Dnes skáče do dálky v americkém paralympijském týmu. Jak ale ví, kam běžet a kdy skočit? Má věrného přítele, který stojí u pískoviště a volá jeho jméno. Podle jeho hlasu Lex pozná, kde je a jak daleko musí běžet. Jinými slovy, vkládá svou důvěru do přítele. A vyplácí se mu to – nedávno získal medaili na mistrovství světa.

Důvěra v Boha je v lecčems podobná: začíná skokem víry. Někdy prostě nemáme k dispozici všechny informace, které bychom chtěli. Své o tom ví i Goff, vášnivý pilot, po dramatické příhodě ve svém letadle.

Jednou se chystal přistát, ale zelená světla na palubní desce, která obvykle signalizují vysunutý podvozek, zůstala zhasnutá. Nedokázal zjistit, zda jde jen o poruchu kontrolky, nebo o mnohem vážnější problém. Po nervózním kroužení kolem letiště se rozhodl vložit svou důvěru v Boha a zahájil přistání. Ukázalo se, že podvozek byl celou dobu v pořádku – rozbité bylo jen světlo.

Takové situace v životě přicházejí. Neznáme všechna fakta, a přesto se musíme rozhodovat. Přijmeme‑li, že nám Bůh dává všechna „zelená světla“, která potřebujeme, nikoli všechna, která bychom chtěli, pomáhá nám to růst.

A jakmile ten skok uděláme, není cesty zpět. Víra v Boha nám dává odvahu čelit nepřízni osudu.

Dalším příkladem je Karl, jeden z Goffových přátel. Po úrazu při plavání ochrnul už v mládí od krku dolů. Těžkosti, které to přineslo, překonal tím, že se obrátil k víře. Rozhodl se napodobovat Ježíše a řídit svůj život výhradně láskou.

Dodávalo mu sílu vědomí, že Ježíš šířil své poselství lásky především slovy. Karl je na ústech také závislý – pomocí speciálního brčka ovládá svůj vozík. To mu dalo naději, že i on může pomáhat měnit svět.

Dnes Karl pracuje na státním zastupitelství a podílí se na boji proti nespravedlnosti.