Jak přežít mezi idioty

Ať už se v životě vydáte jakoukoli cestou a ať už děláte jakýkoli typ práce, jedno je jisté: kamkoli přijdete, vždycky se najde nějaký idiot, který se vám pokusí zkomplikovat život. Nebo jinak: v každé skupině se vždycky vyskytne nějaký blbec.

Jak se s tím vyrovnat? Jak se popasovat s touhle nepříjemnou pravdou? V zásadě máte jen jednu možnost: smířit se s tím, že blbci budou vždycky blbci, a naučit se s nimi zacházet. V tomto shrnutí se přesně dozvíte, jak na to.

Ať už narážíte jen na občasného idiota, nebo musíte snášet chronického blbce, naučíte se užitečné triky a přípravné strategie, jak v prostředí zamořeném jejich toxicitou nejen přežít, ale i prosperovat. Zjistíte také, kdy může být chování idiotů do určité míry omluvitelné; jak můžete „chytit“ cizí špatnou náladu jako nachlazení; a co má bohatství společného s tím, že se z člověka stane idiot.

Co z někoho dělá hovado? Autor požádal lidi, aby se podělili o své zkušenosti s hovady na pracovišti, a sešla se opravdu odpudivá škála chování: šéf, který na vánoční večírek zve jen své oblíbence; kolega, který neustále skáče ostatním do řeči; nebo spolupracovník, který se po vřelém úsměvu nakloní a zašeptá: „Já si na tebe počkám.“

Samozřejmě, některá hovada jsou horší než jiná, a umět odlišit jen otravné jedince od skutečně závažných případů je velmi užitečné. První otázka, kterou byste si měli položit, zní: Odcházíte ze setkání s nimi s pocitem, že jste byli utlačovaní nebo ponížení?

Jak řekla nositelka Nobelovy ceny Maya Angelou: „Na konci dne si lidé nebudou pamatovat, co jste řekli nebo udělali, ale jak se s vámi cítili.“ Když si někoho v hlavě zařadíme do kategorie hovad, bývá to zpravidla poté, co v nás vyvolal pocit zranění, odporu nebo neklidu.

Uvědomit si, jak se kvůli někomu cítíte, je prvním krokem k tomu, abyste nad situací získali zpět kontrolu a dokázali omezit dopad, který má na váš život – zvlášť pokud jde o někoho, s kým musíte pracovat. Teprve pak se můžete začít připravovat, předvídat určité reakce a přemýšlet i o tom, nakolik vaše vlastní reakce souvisí s minulými zkušenostmi.

Pokud se opakovaně ocitáte v situacích, které ve vás vyvolávají pocit útlaku nebo ponížení, položte si další otázku: je ten člověk dočasné hovado, nebo hovado „na plný úvazek“? Pokud je váš šéf obvykle mírný a laskavý, ale občas se promění ve vzteklé hovado, může jít o vědomě zvolenou strategii vedení – takové chování totiž někdy skutečně funguje.

Ve studii o koučování v univerzitním basketbalu vědci zjistili, že když se jinak klidní trenéři během poločasové promluvy změnili v agresivní drsňáky, výkon týmu se často zlepšil. Naproti tomu trenéři, kteří byli nepříjemní neustále, neměli při svých poločasových výbuších stejný efekt.

Jinými slovy: pro občasné hovadské výstupy vašeho šéfa se dá najít určité vysvětlení. Pro trvalé hovadství ale omluva neexistuje.

Může to znít zvláštně, ale někteří lidé si na hajzly kolem sebe tak zvyknou, že si ani neuvědomují, jak špatně s nimi ostatní zacházejí. Trpí jakousi slepotou vůči hajzlům.

Autor zná zaměstnance v IT, který vydržel v jedné firmě osm let, přestože jeho šéf byl neustále nesnesitelný hajzl, nikdy nepřiznal chybu a zato neustále podezříval ostatní z prohřešků. Jde o vážný, ale bohužel typický případ slepoty vůči hajzlům: oběť si nejen zvykla na jeho chování, ale v určité chvíli ho přestala vůbec vnímat.

Je to podobné jako s opravdu odporným zápachem – zpočátku vás praští do nosu, ale po chvíli ho přestanete registrovat. Stejně tak i chování hajzlů: jejich hnusný přístup vás nejdřív vyvede z míry, ale časem si na něj zvyknete a začnete ho brát jako normu.

To je nebezpečné, protože to vede k tomu, že hrubé chování začne být považováno za přijatelné. Vědci tento jev částečně vysvětlují takzvaným efektem utopených nákladů. Jde o situaci, kdy jste do nějakého projektu investovali tolik času, energie nebo peněz, že se sami sebe snažíte přesvědčit, že má smysl pokračovat, i když je zjevné, že je odsouzen k nezdaru.

V případě hajzlů na pracovišti můžete mít pocit, že jste už do snášení jejich chování vložili tolik svého emocionálního blaha, že by byla škoda práci opustit. Stručně řečeno: pokud se proti odpornému chování neozvete hned na začátku, snadno skončíte tak, že ho nakonec úplně přestanete vnímat.

Pokud vám příběh onoho IT zaměstnance něco připomíná, neznamená to nutně, že musíte dát výpověď – ale znamená to, že potřebujete jiného šéfa. Google ve svých studiích vedení zjistil, že většina firem má vedle dobrých šéfů i ty špatné, takže často je možné zůstat ve stejné společnosti a jen přejít jinam v rámci organizace.

Americká softwarová firma Salesforce.com si je vědoma toho, že si lidé někdy jednoduše „nesednou“, a proto nevyžaduje, aby zaměstnanci před přestupem do jiného oddělení získali souhlas svého nadřízeného. Když ale k takovým přesunům dochází často, firma zkoumá, zda šlo jen o střet osobností, nebo zda se dotyčný šéf skutečně chová jako hajzl.

Je načase přestat trpně snášet hajzly ve vedoucích pozicích – vezměte iniciativu do vlastních rukou a posuňte se dál!