Vychovávání Kaina

Jak se říká: „Chlapci jsou prostě chlapci.“ Tato zjednodušující tautologie naznačuje, že chlapci budou vždy problémoví, budou dělat potíže ve škole a prát se mezi sebou – a že to není důvod k obavám. Jak to ale vypadá z pohledu samotného chlapce?

Od raného vzdělávání až po vztahy s matkami se chlapci v mnoha ohledech liší od dívek. V této knize se podíváme na to, jak jako společnost formujeme chlapce v muže a jaké problémy z tohoto procesu vyplývají.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč by starší chlapci měli být ve třídách s mladšími dívkami, jak postoj „chlapci jsou chlapci“ vytváří krutý, emocionálně uzavřený svět a jaký vliv mají na chlapce otcové a matky.

Určitě znáte výroky jako „Skuteční muži nepláčou“ nebo tvrzení, že ženy dávají přednost „silnému a tichému“ typu před muži, kteří otevřeně projevují emoce. Tyto představy představují tradiční stereotyp mužství, který je v naší společnosti stále velmi silný a nadále ovlivňuje chlapce, kteří dnes vyrůstají.

Obzvlášť znepokojivé jsou všudypřítomné obrazy tvrdých, násilných a emocionálně odtažitých mužských hrdinů. Tyto postavy se objevují už po generace – od filmů s Johnem Waynem a Jamesem Deanem až po dnešní videohry, jako je Grand Theft Auto nebo Hatred, a populární akční filmy, v nichž je hlavním hrdinou chladný, bezcitný muž, který řeší své problémy se zbraní v ruce.

Rodiče se sice mohou snažit své děti před těmito obrazy chránit, ale je těžké se jim vyhnout, když i televizní reklamy a inzerce oslavují podobné mužské stereotypy. Z obrazovek se na nás ze všech stran valí představa, že „skutečný muž“ je někdo, kdo řídí rychlá auta, pije bourbon a zachází se ženami jako s objekty.

Pod vlivem těchto obrazů se chlapci snaží naplnit mužský ideál tím, že se okázale opíjejí, zapojují se do rvaček, řídí pod vlivem alkoholu a vyhledávají příležitostný sex. Byly dokonce provedeny studie, které přímo spojují takové rizikové chování s rozšířeným obrazem macho mužství.

V Národním průzkumu adolescentních mužů z roku 1995 byli dotazováni heterosexuální chlapci ve věku 15 až 19 let z celých Spojených států na své chování. Nejprve odpovídali, zda souhlasí či nesouhlasí s výroky o mužství ve společnosti, například: „Chlap ztrácí respekt, když mluví o svých problémech.“ V navazující části se výzkumníci ptali na jejich chování v oblasti sexu a užívání drog.

Výsledky ukázaly, že čím více chlapec souhlasil se stereotypními představami o mužství, tím pravděpodobněji užíval drogy a nutil někoho k nechráněnému sexu.

Problémoví nejsou jen teenageři. Pokud jste někdy byli svědky toho, jak učitelka čte dětem na prvním stupni, často uvidíte, že dívky tiše naslouchají, zatímco chlapci se vrtí, vyrušují a dělají si legraci.

Chlapci jsou vychováváni k tomu, aby byli dobrodružnější a méně ukáznění, ale hlavním důvodem, proč mají na základní škole takové potíže s dodržováním pravidel, je to, že dospívají později než dívky.

Psycholožka Diane Halpern uvádí biologické rozdíly jako hlavní zdroj problémů mladších chlapců. Například synapse, které spojují naše neurony a umožňují fungování nervového systému, se u dívek vyvíjejí rychleji než u chlapců. Proto dívky obvykle dosahují lepších výsledků ve škole a rychleji si osvojují základní dovednosti, jako je čtení, počítání a rozpoznávání předmětů a barev.

V důsledku toho tvoří chlapci 60 až 80 procent dětí s poruchami učení. Tato nevýhoda v nich může vyvolávat pocit nedostatečnosti, který pak vede k nevhodnému chování v prvních letech školní docházky.

Někteří výzkumníci navrhují jako možné řešení přeorganizování tříd tak, aby osmiletí chlapci chodili do školy se šestiletými dívkami – tedy aby děti ve třídě byly na podobné vývojové úrovni.

Další dovedností, kterou chlapci rozvíjejí pomaleji, je kontrola impulzů. To může vést k problémům ve škole, protože se u nich častěji objevuje hyperaktivita a potíže vydržet v klidu. Ve skutečnosti je u chlapců dvakrát až čtyřikrát vyšší pravděpodobnost hyperaktivity než u dívek.

Například studie tisíců dětí v mateřských školách v Tennessee ukázala, že čtyři procenta všech chlapců vykazovala příznaky hyperaktivity, zatímco u dívek to bylo pouze jedno procento.

Montessori mateřské školy našly na tento problém praktickou odpověď. Tyto školy, které se specializují na vzdělávání založené na vnitřní motivaci dítěte, zavedly ve třídách cvičební koutek, kde si děti mohou skákat přes švihadlo a vybít přebytečnou energii. Tím se snižuje míra vyrušování ve výuce.