Návrat k lásce

Hudebník Lenny Kravitz jednou řekl, že „musíme nechat lásku vládnout“. Poselství, které nám předává Marianne Williamson, je podobné. Pokud dovolíme, aby náš život vedla myšlenka čisté a všemocné lásky – tedy Boha –, zakusíme mnohem více štěstí, spokojenosti a smyslu.

Toto poselství není vázáno na žádné konkrétní náboženství. Stačí porozumět kolektivnímu nevědomí, o němž psal Carl Gustav Jung a další filozofové. Následující úryvky vysvětlují, proč zažijete svobodu a radost, když se naučíte odevzdat vyšší moci, která není svázaná žádným vyznáním.

V tomto shrnutí také uvidíte:

• proč je „moře lásky“ víc než jen klasická píseň z 50. let,
• jak najít svůj božský úkol v životě,
• a jak vám dávání může pomoci odpustit a posunout se v životě dál.

Všichni víme, že ve světě existují zlé a bolestné věci. Je ale také důležité pochopit, že ať už naše neštěstí pramení z nemoci, smrti, nebo „jen“ z pocitů viny a úzkosti, všechny tyto těžkosti mají kořeny ve strachu.

Mnoho lidí – zejména v západních kulturách – je bohužel vychováváno tak, aby se báli všeho a všech. Dá se dokonce říct, že nás společnost strachem systematicky formuje. Ve škole se učíme, že mít dobré známky je důležitější než být laskaví ke spolužákům. A protože jsou žáci od malička porovnáváni a hodnoceni v soutěživém prostředí, jsme už v útlém věku uváděni do světa strachu a pohrdání.

Po škole soutěž pokračuje. Stáváme se součástí ekonomiky založené na strachu, kde bojujeme o nejlepší pracovní místa, omezené zdroje a svůj malý kousek koláče. Na každém kroku nás může sžírat strach o práci, o domov i o to, zda dokážeme dál zajistit sebe a svou rodinu.

Strach je zhoubný kruh, který ještě posiluje individualismus tolik ceněný v západních společnostech. Ten nás učí, že laskaví a milující lidé jsou naivní. Slyšíme, že pokud budeme k druhým milí, je jen otázkou času, kdy nás někdo zraní nebo zneužije. A tak si budujeme emocionální bariéry, které nám brání prožívat lásku – ať už platonickou, nebo romantickou.

Podle všech varování, která dostáváme, je nebezpečný i „průměrný člověk z ulice“. Proto máme zamykat všechny dveře a v noci přecházet na druhou stranu ulice, když za sebou na chodníku někoho vidíme. Nekonečný proud potenciálních hrozeb a neustálá dostupnost špatných zpráv proměňují strach v každodenní návykovou myšlenku.

Ve skutečnosti je velmi pravděpodobné, že ve svém životě nezažíváte tolik skutečně negativních událostí. Čím více se však zabýváte negativními myšlenkami, tím víc uvěříte, že je svět plný neštěstí.

Dobrá zpráva je, že tento cyklus můžeme přerušit a strach jednou provždy odmítnout – jak uvidíme v následujících kapitolách.

Moderní svět plný strachu se tuto pravdu snaží zakrýt, skutečnost je ale taková, že jsme obklopeni láskou. Dokonce by se dalo říct, že jsme všichni součástí obrovského moře lásky.

Po tisíciletí lidé hledali ta správná slova, jak toto „moře lásky“ popsat, a mnohé kultury ho nazvaly Bohem. Ať už mu říkáte jakkoli, všechno začíná tím, že jsme všichni součástí jedné mysli.

Významný psycholog Carl Gustav Jung patřil k těm, kteří věřili, že sdílíme společnou mysl, a pro tento koncept zavedl pojem „kolektivní nevědomí“. Podle Junga v nás naše fyzická těla vyvolávají mylný dojem, že jsme oddělené individuality. Zatímco těla nás mohou udržovat v pocitu odloučenosti, není důvod se domnívat, že i naše mysli jsou od sebe skutečně odpojené.

Mystici po staletí přirovnávali lidský život ke kapce v oceánu nebo zrnu písku na pláži. Vyjadřovali tím pochopení, že lidé jsou méně samostatné bytosti a spíše části mnohem většího celku – jakési jediné kolektivní mysli.

Po generace začali někteří lidé tuto spojující sílu nazývat „Bůh“, ale stejně dobře bychom ji mohli nazvat „láska“. Výrok „Bůh je láska“ není jen metafora, ale pokus o definici – stejně logicky bychom mohli říct „Láska je Bůh“. Tato slova jsou v podstatě zaměnitelná – dvě označení pro totéž.

Mnoho lidí se však cítí při slově „Bůh“ nesví, a to kvůli negativním asociacím spojeným s organizovanými náboženstvími. Nemusíte ale být nábožensky založení, abyste věřili v Boha – stačí věřit v lásku.

Nakonec nezáleží na tom, jak toto něco nazýváte. Důležité je, že si jeho existence začnete být vědomi. A jak uvidíme, odevzdání se této síle s sebou nese velké výhody.