Jak milovat

Pokud jste v poslední době listovali časopisy nebo navštěvovali lifestylové weby, určitě jste zaznamenali doslova šílenství kolem mindfulness. Být plně přítomný v daném okamžiku a skutečně si vychutnat každé sousto, které sníte, každý krok, který uděláte, nebo každou květinu, kterou spatříte, může dělat zázraky. Mindfulness vás může učinit šťastnějšími a produktivnějšími, zvýšit vaši pozornost a pomoci vám uskutečnit dlouho chované ambice.

Když si Thich Nhat Hanh, celosvětově proslulý vietnamský buddhistický mnich a duchovní učitel, povšiml, jak se tato starobylá asijská praxe prosazuje v moderních západních společnostech, napadla ho myšlenka: co by se stalo, kdybychom techniky mindfulness uplatnili na to, co je pro nás všechny nejdůležitější – na lásku?

Kniha Jak milovat je jeho odpovědí. Stručná, postřehy a praktickými radami nabitá kniha o lásce představuje nepostradatelného průvodce, který osvětluje spletité cesty srdce. V tomto shrnutí se dozvíte, jak poznat, zda jste našli svou pravou lásku, proč je respekt k sobě samým základem lásky k druhým a jak moudře přistupovat k sexu, abyste dosáhli skutečné intimity se svým partnerem.

Představte si, že do sklenice vody přidáte lžíci soli. Voda bude nepitná, že? Ale co když stejnou dávku nasypete do řeky? Lžíce soli s ní téměř nic neudělá.

S láskou je to podobné. Pokud jsou naše srdce „malá“, i ty nejmenší chyby a nedostatky lidí kolem nás nás dokážou rozčílit. Když však svá srdce rozšíříme, stáváme se schopnými jednat s druhými se soucitem a empatií.

Jak se tedy stát více milujícím? Láska potřebuje výživu. Potřebuje štěstí. Láska je totiž živá a stejně jako každá jiná bytost potřebuje potravu. Štěstí je potravou lásky. Když jste šťastní, dokážete milovat sebe i ostatní.

To ale vyvolává otázku: co vlastně je štěstí? Zenový buddhismus nabízí několik důležitých postřehů. Štěstí nelze dosáhnout uspokojováním povrchních tužeb. Je plodem všímavosti.

Vezměme si obyčejnou chůzi. Pokud zaměříte svou pozornost na každý jednotlivý pohyb těla a na chvíli zapomenete na cíl cesty i důvod, proč tam jdete, začnete chápat, co je štěstí. Všímavost totiž spočívá v prožívání a oceňování přítomného okamžiku.

Když jsme plně přítomní, začínáme si všímat, kolik krásy svět nabízí. Dokážeme si opravdu vychutnat radost z něčeho tak jednoduchého, jako je kvetoucí květina. Ale nenechávejte si to pro sebe. Krása – stejně jako láska a štěstí – je tu proto, aby se sdílela.

Pěstování všímavosti je skvělý způsob, jak se naučit tyto dary sdílet s ostatními. Představte si, že jdete na procházku s přítelem, který je zaneprázdněný a znepokojený. Můžete do jeho rozrušených myšlenek vnést štěstí a lásku už jen tím, že mu ukážete věci, které hřejí u srdce – ať už je to slunce, nebo hra mraků na obloze nad vámi.

Co se vám vybaví, když slyšíte slovo „láska“? Mnozí z nás si ho spojují s představou určitého ideálního partnera – nejlépe atraktivního a úspěšného. To ale není pravá láska.

Abychom jí porozuměli, musíme nejprve pochopit její podstatu. Pravá láska není o tom, co z druhého můžeme získat, ale o rozpoznání a pochopení utrpení druhých. Láska nám umožňuje vidět utrpení očima druhého člověka, a tím nám usnadňuje mu pomoci. Jinými slovy, pravá láska je neoddělitelná od empatie.

Pravou lásku není těžké poznat, když na ni narazíte. Otevírá vám svět krásy a působí osvěžujícím a stabilizujícím dojmem. Dává pocit svobody, klidu a radosti. Pokud si myslíte, že jste zamilovaní, zeptejte se sami sebe, zda jste naplněni pocitem čisté radosti. Pokud ne, pravděpodobně nejde o pravou lásku.

Radost doplňuje úcta. V mnoha částech Asie platí zvyk, že manželé by se k sobě měli chovat s úctou jako k hostům. To je důležitá součást udržování vztahu – i dlouholetí partneři by se k sobě měli chovat s hlubokým respektem.

Posledním rysem pravé lásky je její rozšiřitelnost. Zpočátku je zaměřena na jednu osobu. Časem však roste a začíná zahrnovat všechny živé bytosti.

Abychom pravou lásku rozpoznali, měli bychom si všímat jejích čtyř určujících rysů: laskavosti, soucitu, radosti a vyrovnanosti.

Pojďme si je krátce přiblížit. Laskavost spočívá v tom, že s pozorností usilujeme o štěstí druhého člověka. Jinými slovy, je to naše schopnost rozjasnit i to nejtemnější srdce.

Soucit nám umožňuje vidět utrpení druhých a ztotožnit se s jejich trápením. Jakmile se na jejich bolest naladíme, stáváme se empatickými – dokážeme vidět pravdivě a naslouchat do hloubky.

Radost je hluboké a trvalé štěstí. Přinášet radost druhým je velký dar.

Posledním rysem je vyrovnanost, někdy také chápaná jako inkluzivnost. Je to schopnost rozpouštět hranice mezi sebou a druhým člověkem, takže jeho utrpení se stává i naším.