Dvanáct kroků k soucitnému životu

Nic nepomohlo lidem závislým na alkoholu tolik jako dvanáctikrokový program Anonymních alkoholiků. Mít k dispozici soubor základních kroků, jimiž se lze řídit, pomohlo mnoha lidem se závislostí znovu uchopit svůj život. Tyto úryvky přenášejí osvědčenou praxi dvanácti kroků do zcela jiné oblasti: do oblasti soucitu.

Ve světě rozdělení, násilí a válek zoufale potřebujeme více soucitu. Ale kde začít? Jak se můžeme vzdát své závislosti na sobectví a nedůvěře k ostatním? Čtěte dál a dozvíte se víc.

V těchto úryvcích objevíte mimo jiné sílu, která stojí za řeckou tragédií; proč bychom měli věnovat čas studiu lidí, které nemáme rádi; a proč je tolik náboženství vystavěno kolem konceptu utrpení.

Když zapnete televizi, narazíte na spoustu hrůzných zpráv. Vidíme uprchlíky odmítané na hranicích, brutalitu války, hladomor a chudobu i rostoucí nerovnost moci a bohatství po celém světě. To vše volá po protisíle soucitu.

Co ale vlastně máme na mysli, když mluvíme o „soucitu“? Soucit znamená sdílet s někým jeho utrpení. Pochází z latinského slova patiri, které znamená „trpět, podstoupit, zakusit“. Když s někým soucítíte, v podstatě cítíte jeho bolest, jako by byla vaše vlastní.

V praxi lze soucit shrnout zlatým pravidlem, které sdílí téměř všechna náboženství: jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby oni jednali s vámi. Tento princip motivoval k činnosti filantropy, jako byla zakladatelka moderního ošetřovatelství Florence Nightingale. A inspiroval také Martina Luthera Kinga Jr. k boji proti útlaku Afroameričanů a k vedení hnutí za občanská práva.

Chceme‑li v sobě pěstovat soucit, musí z něčeho vycházet. Ale z čeho? Soucit, stejně jako jeho protivník sobectví, je pevně zakotven v našich mozkových strukturách.

Naše sobectví má kořeny v tom, co můžeme nazvat „starým mozkem“ – v mozkových funkcích, které sdílíme s našimi plazími předky a které zajišťují naše osobní přežití. V průběhu tisíciletí se nad ním vyvinul „nový mozek“, který se starým koexistuje. Tomuto neokortexu vděčíme za schopnost uvažování, sebereflexe a soucitu.

Nový mozek nás vede k tomu, abychom nehledali jen pohodlí, ale i smysl. Probouzí náš zájem o umění, náboženství a druhé lidi. Neokortex, stejně jako mozková struktura zvaná limbický systém, souvisí s pozitivními emocemi, jako je radost a mateřská náklonnost.

Výsledkem je, že náš starý a nový mozek spolu neustále zápasí. Po vyjasnění, co soucit je a odkud se bere, následující části nastíní 12 kroků, které můžete začít používat už dnes, abyste vnesli více soucitu do svého života.

Když se podíváme na veškeré násilí a sobectví ve světě, může se zdát, že jsme od soucitu vzdáleni milion mil. Jak vůbec začít měnit věci k lepšímu? Jak si vypěstovat soucitnější život?

Není to malý úkol. Aby ho autorka zpřehlednila, shrnula svůj výzkum soucitu do přehledného programu – programu, který se snaží nahradit egotismus, předsudky, násilí a sebestřednost soucitem.

Program zahrnuje 12 kroků, z nichž každý představuje novou disciplínu, která navazuje na tu předchozí. Stejně jako u dvanácti kroků Anonymních alkoholiků se i zde musí dovednosti, které se v jednotlivých krocích naučíte, stát nedílnou součástí vašeho života, aby program skutečně fungoval.

Tyto kroky není třeba uspěchat. Naopak – je třeba je cvičit tak dlouho, dokud se daná disciplína nestane přirozenou součástí vaší každodenní rutiny. Očekávejte proto, že vaše proměna bude pomalá a postupná, nikoli něco, co se stane lusknutím prstů.

Prvním krokem na této cestě je prostě se o soucitu učit – čtením mýtů a učení tradic, jako je buddhismus, konfucianismus či řecký filozofický racionalismus. Dobrou cestou je založit si čtenářskou a diskusní skupinu, kde si můžete navzájem pomáhat rozšiřovat znalosti o různých tradicích soucitu.

Vedení sešitu, do nějž si budete zapisovat pasáže a úryvky, které považujete za obzvlášť inspirativní nebo smysluplné, vám pomůže se k nim vracet. Měli byste se do těchto tradičních učení opravdu ponořit, protože ukazují univerzálnost i praktičnost soucitného étosu.

Velcí mudrci, jako Buddha, Konfucius a Sókratés, chápali, že je možné mysl přeorientovat a vytvořit odstup mezi naším reflektujícím, soucitným já a sobeckými, potenciálně destruktivními instinkty. Tyto poznatky budou klíčové pro vaši proměnu v soucitnějšího člověka – proto stojí na začátku celého programu.