Čtyři vznešené pravdy lásky

Jsme odsouzeni k tomu, abychom ve vztazích donekonečna opakovali stejné chyby? Přes veškerý pokrok, kterého jsme jako společnost dosáhli, se zdá, že v oblasti lásky jsme téměř nedospěli. Trpíme žárlivostí, touhou, nevěrou a zlomeným srdcem možná víc než kdy dřív. Téměř polovina všech manželství v USA končí rozvodem. Co se děje? Proč se nám nedaří vztahy udržet?

Právě tady se my, moderní lidé, můžeme od svých předků lecčemu přiučit. Tyto úryvky se obracejí k dávné buddhistické filozofii, aby osvětlily naše milostné potíže.

Možná si teď říkáte: „Buddhismus, vážně? Co nám mohou staří mniši říct o moderní lásce? Vždyť přece skládali sliby celibátu a odvrátili se od materiálního světa.“

Ačkoli jsou staré tisíce let, buddhistické úvahy o životě a lásce jsou překvapivě dobře použitelné i na dnešní romantické vztahy. Nejednou zachránily autorův vztah a mohou prospět i tomu vašemu.

Tyto úryvky mají za cíl zpochybnit váš pohled na sex, randění a romantiku a osvobodit vás od špatných návyků a falešných očekávání, která brání vašim vztahům v rozkvětu. Představují také některé praktiky mindfulness, které můžete využít k hlubšímu propojení s partnerem, k přijetí vašeho vztahu takového, jaký je, a k dosažení většího štěstí a spokojenosti v milostném životě.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak sabotujeme dobré vztahy nemožnými očekáváními,
• co ve skutečnosti znamená být zamilovaný,
• a jak mohou páry využít meditaci jako praxi lásky.

Čtyři vznešené pravdy učil Buddha před více než 2 500 lety. Bylo to jeho první učení po dosažení osvícení a tvoří základ buddhistické filozofie.

Siddhártha Gautama – tak zní Buddhovo jméno – se narodil jako princ. Jeho výchova byla natolik chráněná, že se se starými, nemocnými či umírajícími lidmi poprvé setkal až v dospělosti. Znepokojen těmito otřesnými zkušenostmi se vzdal svého luxusního života v naději, že nalezne smysl existence a cestu z utrpení.

Po několika letech půstu, žebrání a dalších forem askeze se Gautama rozhodl, že si sedne pod strom bódhi a zůstane tam, dokud se mu pravda neodhalí. Podle tradice pod tímto stromem seděl 49 dní, než dosáhl osvícení. Poté se vrátil, aby sdílel, k čemu dospěl – čtyři pravdy o existenci.

Klíčové poselství je: Čtyři vznešené pravdy jsou základem buddhistické filozofie.

První vznešená pravda říká: Život je utrpení. Neznamená to, že je všechno špatně. Utrpení zde označuje základní neklid a nepohodlí, kterého se nikdy úplně nezbavíme. Tento neklid pramení z toho, že všechno v životě je pomíjivé. Snažíme se držet věcí – dobrého vzhledu, majetku, vztahů – ale vše nám nakonec proklouzne mezi prsty. V důsledku toho prožíváme velkou úzkost z budoucnosti a truchlíme nad tím, co jsme ztratili v minulosti.

Není to však samotná pomíjivost, co způsobuje utrpení. Zde přichází na řadu Druhá vznešená pravda: příčinou utrpení je připoutanost. Jinými slovy, trpíme proto, že se nedokážeme vzdát věcí, na nichž jsme závislí.

Když známe příčinu utrpení, dostáváme se ke Třetí vznešené pravdě: je možné utrpení ukončit. Abychom toho dosáhli, musíme přijmout realitu takovou, jaká je. S vědomím, že všechno v životě přichází a odchází, se musíme – pokud je to možné – vzdávat svých připoutaností.

Jak toho ale konkrétně dosáhnout? Čtvrtá vznešená pravda říká, že existuje cesta, jak utrpení překonat. V buddhismu je známá jako Vznešená osmidílná stezka. Nabízí různé prvky morálního a duchovního života; pokud se jimi budeme svědomitě řídit, povedou nás k osvícení.

Tak to jsou Čtyři vznešené pravdy buddhismu. Tyto pravdy tvoří základ i pro Vznešené pravdy lásky, které – jak uvidíme – kopírují stejnou strukturu.

Mnozí z nás se chovají, jako by turbulence, které ve svých vztazích zažíváme, byly jen dočasné. Představujeme si, že naše potíže jsou důsledkem nějakého drobného problému – a že jakmile ho vyřešíme, dál už to bude jen hladká plavba.

Všichni máme sklony k myšlení typu „kdyby jen“. Kdybychom si jen našetřili nějaké peníze, možná bychom přestali hádat o finance. Kdybychom se jen přestěhovali do města, možná bychom se necítili tak neklidní. Kdybychom jen bydleli blíž u sebe, kdybychom jen šli na párovou terapii, kdybychom jen měli děti, kdybychom jen…

Možná jste se někdy ptali, kdy se tyhle problémy konečně vyřeší. Napadlo vás ale někdy, že odpověď může znít: nikdy?

Klíčové sdělení je: problémy jsou nedílnou součástí vztahů.

Problémy zkrátka nejsou něco, co lze ze vztahu vymýtit. Jakmile jeden problém vyřešíme, na jeho místo nastoupí jiný. Možná jste na prvním rande a bojíte se, jestli se tomu druhému budete líbit. Nebo jste v dlouhodobém vztahu a váš partner pořád dělá něco, o čem jste mu už miliardkrát říkali, aby toho nechal. Ať už jde o první schůzku, nebo třicetileté manželství, ve vztahu se vždycky najde nějaký problém, nad kterým budete přemýšlet.

Nezáleží na tom, jak moc se snažíte, jak dobře plánujete budoucnost nebo jak bezhlavě jste zamilovaní – občas vás budou trápit „bolesti hlavy“. Budete čelit těžkostem, budete o vztahu pochybovat, budete se cítit odpojení, nepochopení, znudění, podráždění, ve stresu, zmatení a smutní.

A víte co? To je naprosto v pořádku. Je to normální. To všechno patří k jakémukoli milujícímu vztahu.

Co z toho plyne? Znamená to, že se ve vztahu nikdy nebudete cítit úplně pohodlně a stoprocentně spokojení. Určitá míra nepohodlí je prostě trvalou realitou. To je podstata První vznešené pravdy lásky, která říká, že vztahy se nikdy zcela „neusadí“.

Může to znít pesimisticky, jako by veškerá vaše snaha, aby vztah fungoval, byla marná. Tak to ale vůbec není. Vztahy jsou na těchto problémech postavené. Každý problém nás nutí se spojit, probrat danou záležitost a hledat řešení. Právě skrze řešení problémů prohlubujeme intimitu.

Chyba, které se tak často dopouštíme, spočívá v představě, že někde „za“ těmito problémy existuje idylické místo štěstí a stability. Tyto utopie existují jen v naší fantazii. Potřebujeme se naučit přijímat drobné radosti, které máme právě teď – uprostřed toho všeho.