21 lekcí pro 21. století

21 Lessons For The 21st Century

Yuval Noah Harari

Budoucnost nepočká, připravme se na ni

21 lekcí pro 21. století

4.18

na základě

139617

hodnocení na Goodreads

4.6

na základě

13606

hodnocení na Amazonu

hodnocení Čtuto

O knize

V knize Sapiens zkoumal naši minulost. V Homo Deus se podíval do naší budoucnosti. Nyní se jeden z nejinovativnějších myslitelů planety obrací k současnosti, aby objasnil nejpalčivější problémy dneška.

Jak počítače a roboti mění význam lidského bytí? Jak se vypořádat s epidemií falešných zpráv? Mají národy a náboženství ještě význam? Co bychom měli učit naše děti?

Kniha Yuvala Noaha Harariho 21 lekcí pro 21. století je pronikavým a vizionářským zkoumáním nejnaléhavějších otázek dneška, zatímco se pohybujeme na neprobádaném území budoucnosti. V době, kdy technologie postupují rychleji než naše chápání, hackerství se stává válečnou taktikou a svět se cítí polarizovanější než kdykoli předtím, se Harari zabývá výzvou, jak se orientovat v životě tváří v tvář neustálým a dezorientujícím změnám, a nastoluje důležité otázky, které si musíme klást, abychom přežili.

V jednadvaceti srozumitelných kapitolách, které jsou provokativní i hluboké, Harari navazuje na myšlenky, které zkoumal ve svých předchozích knihách, rozplétá politické, technologické, sociální a existenciální otázky a nabízí rady, jak se připravit na budoucnost, která se bude od světa, v němž žijeme nyní, velmi lišit: Jak si můžeme zachovat svobodu volby, když nás sledují velká data? Jak bude vypadat budoucí pracovní síla a jak se na ni máme připravit? Jak bychom se měli vypořádat s hrozbou terorismu? Proč je liberální demokracie v krizi?

Harariho jedinečná schopnost pochopit, odkud jsme přišli a kam směřujeme, zaujala miliony čtenářů. Zde nás vyzývá, abychom se zamysleli nad hodnotami, smyslem a osobní angažovaností ve světě plném hluku a nejistoty. Když jsme zaplaveni nepodstatnými informacemi, v jasnosti je síla. Kniha 21 lekcí pro 21. století, která srozumitelně a přístupně představuje složité výzvy současnosti, je nezbytnou četbou.

Proč knihu číst

  • Dozvíte se, jak se současná společnost potýká s novými výzvami a jaký vliv mají na náš život technologie a internet.
  • Získáte náhled na nejnovější trendy v oblasti vzdělávání a práce a jak se připravit na budoucnost.
  • Autor nabízí jednoduché strategie a tipy, jak zlepšit své mentální zdraví a udržet si šťastný a vyvážený život ve světě plném stresu a nejistoty.
  • Dozvíte se, jaký význam mají etické zásady v dnešním světě a jak přemýšlet o globálních výzvách jako je klimatická změna nebo migrace.
  • Autor zpochybňuje zavedené společenské normy a nabízí nový pohled na tradiční instituce jako jsou rodina, náboženství a politický systém.

#čtutáty z knihy

"Největší výzvou 21. století bude naučit se žít v prostředí, které neumíme plně pochopit."

"Většina problémů, které dnes řešíme, jsou problémy, které jsme si sami způsobili."

"Největší nebezpečí, kterému čelíme, není technologický pokrok, ale naše vlastní lidská hloupost."

"Většina našich problémů vychází z toho, že se snažíme udržet staré způsoby myšlení v novém světě."

"Naučit se žít v nejistotě a neustálé změně bude klíčovou dovedností pro přežití v 21. století."

Yuval Noah Harari

Yuval Noah Harari je izraelský historik a spisovatel, který se narodil v roce 1976 v Haifě. Vystudoval historii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a doktorát získal na Oxfordské univerzitě. Je profesorem na Hebrejské univerzitě a specializuje se na světové dějiny, politiku a filozofii.

Je autorem několika bestsellerů, mezi něž patří: Sapiens: Stručná historie lidstva, Homo Deus: Stručné dějiny zítřka a 21 lekcí pro 21. století. Jeho knihy se prodaly ve více než 30 milionech kopií a byly přeloženy do více než 50 jazyků.

V roce 2018 byl Harari jmenován jedním z nejvlivnějších lidí světa časopisem Time. Je také členem Akademie věd a umění Spojených států amerických.

Harariho knihy se vyznačují jeho schopností propojit historii, filozofii a politiku s moderními technologiemi a výzvami, kterým čelíme v 21. století. Jeho styl psaní je srozumitelný a poutavý a oslovuje široké publikum.

Klíčové myšlenky z knihy

Dávejte pozor ve 21. století

21 lekcí pro 21. století upozorňuje na nejpalčivější politické, kulturní a ekonomické výzvy, které dnes přinášejí technologie, a zároveň nám pomáhá připravit se na nejistou budoucnost.

Jak připravujete své děti na rok 2050? Nebo dokonce na rok 2100? To je skvělá otázka, zejména proto, že v dnešní době nikdo neví, jak bude svět vypadat. Historicky mohli lidé alespoň slušně odhadnout, kam svět směřuje. Ale v dnešní rychlé, technologiemi poháněné civilizaci to nejde.

To však neznamená, že nestojí za to věnovat se přípravě na nejistou budoucnost. Yuval Noah Harari nám v knize 21 lekcí pro 21. století právě s tím pomáhá. Po jeho předchozích bestsellerech Sapiens, který se zabýval lidskou minulostí, a Homo Deus, který se zaměřil na naši vzdálenou budoucnost, se jeho nejnovější kniha věnuje našim největším výzvám tady a teď a tomu, jak se s nimi můžeme vypořádat.

V éře neustálých změn a nejisté budoucnosti se vlády i jednotlivci potýkají s technologickými, politickými a sociálními problémy, které jsou pro jednadvacáté století jedinečné. Jak bychom měli reagovat na fenomény moderní doby, jako jsou děsivě inteligentní počítače, globalizace a epidemie fake news? A co hrozba terorismu – máme jednat, nebo se zhluboka nadechnout a uklidnit?

V tomto shrnutí se dozvíte odpověď na všechny tyto a další otázky. Dozvíte se, jak zajistit budoucnost svým dětem změnou přístupu ke vzdělávání, co znamenají roboti a automatizace pro budoucnost práce „bílých límečků“ a proč hrozí, že imigrace zničí Evropu.

Autor Yuval Noah Harari formuloval několik důležitých poučení, která nám pomohou vypořádat se s touto fascinující dobou. V těchto kapitolách se dozvíte o šesti nejzásadnějších.

Počítače narušují naše finanční, hospodářské a politické systémy

V průběhu dvacátého století soupeřily o světovou nadvládu tři odlišné politické ideologie - komunismus, fašismus a liberalismus. Přesuneme-li se na konec dvacátého století, jednoznačně zvítězil liberalismus, který oslavuje demokracii, svobodné podnikání a individuální svobody. Jak si však liberálně-demokratický systém Západu poradí v jednadvacátém století?

Znepokojivé je, že jeho životní funkce nejsou dobré – a za to může revoluce v informačních technologiích.

Od devadesátých let 20. století počítačové technologie pravděpodobně proměnily náš svět více než jakákoli jiná síla. Ale navzdory jejímu obrovskému vlivu se zdá, že většina politiků je jen stěží schopna pochopit tuto novou inovaci a ještě méně je schopna ji kontrolovat.

Stačí se podívat na svět financí. Počítače již náš finanční systém ďábelsky zkomplikovaly natolik, že jen málo lidí je dnes schopno pochopit, jak funguje. Jak bude jednadvacáté století pokračovat a umělá inteligence bude postupovat, můžeme se dostat do fáze, kdy žádný člověk nebude schopen dát finančním údajům smysl. Důsledky tohoto scénáře pro náš politický proces jsou znepokojivé. Jen si představte budoucnost, kdy vlády budou muset trpělivě čekat, až jim algoritmy dají zelenou k rozpočtu nebo plánům na daňovou reformu.

Bohužel pro mnoho politiků jednadvacátého století není technologický rozvrat na prvním místě programu. Například během amerických prezidentských voleb v roce 2016 Donald Trump ani Hillary Clintonová nehovořili o důsledcích automatizace na úbytek pracovních míst. Ve skutečnosti se o disruptivních technologiích hovořilo pouze v souvislosti s e-mailovým skandálem Hillary Clintonové.

Tato hradba mlčení způsobuje, že mnoho voličů ztrácí důvěru v zavedené vlády. Obyčejní lidé v liberálních demokraciích napříč západním světem se v tomto odvážném novém světě umělé inteligence, globalizace a strojového učení cítí stále méně důležití. A tento strach z toho, že se stanou bezvýznamnými, v nich vzbuzuje zoufalou snahu získat jakoukoli politickou moc, kterou ještě mají, než bude pozdě. Nejste o tom přesvědčeni? Stačí se podívat na politická zemětřesení roku 2016. Jak brexit ve Spojeném království, tak zvolení Donalda Trumpa ve Spojených státech podpořili obyčejní lidé, kteří se obávali, že je svět a jeho dominantní liberální politické systémy opouštějí.

Po celé dvacáté století se obyčejní pracující obávali, že jejich práci vykořisťují ekonomické elity. V dnešní době se však masy bojí spíše ztráty svého ekonomického postavení v high-tech ekonomice, která jejich práci již vůbec nepotřebuje.

Nové objevy umožňují počítačům převzít práci lidí

Přestože se většina odborníků shoduje, že robotika a strojové učení změní v jednadvacátém století téměř všechny obory, nedokážeme předpovědět, jak bude tato změna vypadat. Ocitnou se miliardy lidí během příštích dvaceti let bez ekonomického významu, nebo automatizace povede k širší prosperitě a skvělým novým pracovním místům pro všechny?

Mnozí optimisté poukazují na průmyslovou revoluci v devatenáctém století, kdy se rozšířily obavy, že nové strojové technologie způsobí masovou nezaměstnanost. Poukazují na to, že od počátku této průmyslové revoluce vytvořila nová technologie nové pracovní místo za každé, které zastaralo. 

Bohužel existují dobré důvody předpokládat, že v jednadvacátém století bude dopad nových technologií na zaměstnanost lidí mnohem ničivější.

Stačí si uvědomit, že lidé disponují dvěma druhy schopností – kognitivními a fyzickými. V předchozí průmyslové revoluci zažívali lidé konkurenci strojů převážně v oblasti čistě fyzických schopností. Naše kognitivní schopnosti přitom zůstaly daleko lepší než schopnosti strojů. Proto i když došlo k automatizaci manuálních prací v průmyslu a zemědělství, současně se objevila nová pracovní místa, která vyžadovala kognitivní schopnosti, jež jsou vlastní lidem – například analýzu, komunikaci a učení.

V jednadvacátém století však stroje začínají být dostatečně inteligentní, aby se mohly ucházet i o tato kognitivně založená pracovní místa.

Nedávno neurovědci zjistili, že mnoho našich rozhodnutí, preferencí a emocí není výsledkem nějaké magické lidské schopnosti, jako je svobodná vůle. Místo toho lidské poznání pochází ze schopnosti našeho mozku vypočítat různé pravděpodobnosti v průběhu zlomku sekundy.

Tyto neurovědecké poznatky vyvolávají znepokojivou otázku: Překoná nakonec umělá inteligence lidi v profesích vyžadujících "lidskou intuici", jako je právo a bankovnictví? Je to velmi pravděpodobné. Počítačoví vědci nyní vědí, že to, co vypadalo jako neproniknutelná lidská intuice, byly ve skutečnosti jen naše neuronové sítě, které rozpoznávaly známé vzory a prováděly rychlé výpočty pravděpodobností.

V jednadvacátém století by tedy počítače mohly být schopny rozhodovat v bankovnictví o tom, zda půjčit či nepůjčit zákazníkovi peníze, stejně jako přesně předvídat, zda právník v soudním sporu blafuje či nikoli. Jinými slovy, v příštích letech nebudou před automatizací v bezpečí ani ta nejnáročnější kognitivní zaměstnání.

Polarizovaná debata o imigraci rozděluje Evropskou unii

Svět ještě nikdy nevypadal tak malý. Jednadvacáté století přineslo změny, které byly pro naše předky nepředstavitelné. Globalizace například umožnila setkávat se s lidmi z celého světa. Bohužel však také otevřela nové příležitosti ke konfliktům.

Vzhledem k tomu, že stále více lidí na světě překračuje hranice v honbě za lepší prací a větším bezpečím, naše touha vyhánět, konfrontovat nebo asimilovat cizince vystavuje naše politické ideologie a národní identity nejtěžším zkouškám.

Tato imigrační výzva je v Evropě obzvláště aktuální.

Ve dvacátém století byla Evropská unie založena na předpokladu překonání kulturních rozdílů mezi občany Francie, Německa a dalších evropských národů. Paradoxně se však tento politický projekt nyní může zhroutit, protože se nedokáže vyrovnat s kulturními rozdíly mezi evropskými občany a nově příchozími z Blízkého východu a Afriky.

Například rostoucí počet nově příchozích z těchto regionů vyvolal mezi Evropany ostré debaty o otázkách tolerance a identity.

Ačkoli se obecně uznává, že přistěhovalci by se měli snažit asimilovat s kulturou hostitelské země, je sporným tématem, kam až by tato asimilace měla zajít. Někteří Evropané a politické skupiny tvrdí, že nově příchozí by měli zcela opustit svou dosavadní kulturní identitu až po tradiční styl oblékání a tabu týkající se jídla. Tito Evropané tvrdí, že přistěhovalci, kteří přicházejí například z hluboce patriarchální a náboženské kultury a vstupují do evropské liberální společnosti, by měli přijmout feministické a sekulární normy hostitelské země.

Evropané podporující imigraci naopak tvrdí, že vzhledem k tomu, že Evropa je již nyní velmi rozmanitá a mezi jejími původními obyvateli je zastoupena široká škála hodnot a zvyků, je nespravedlivé očekávat, že se přistěhovalci asimilují do nějaké abstraktní kolektivní identity, ke které se většina Evropanů ani nehlásí. Tito Evropané tvrdí, že bychom neměli očekávat, že muslimští přistěhovalci přestoupí na křesťanství, když většina Britů sama do kostela nechodí. A ptají se, proč by se přistěhovalci z Paňdžábu měli vzdát svého tradičního kari ve prospěch fish and chips, když většinu rodilých Britů v pátek večer spíše potkáte v "curry house" než v "fish and chips".

Otázka asimilace přistěhovalců není zdaleka jednoznačná. Poučení pro jednadvacáté století proto spočívá v tom, že tato debata by neměla být rámována, jak se často děje, jako morální boj mezi "fašistickými" antiimigranty a proimigranty prosazujícími "sebevraždu" evropské kultury. Místo toho by se o imigraci mělo diskutovat racionálně, neboť oba politické názory mají určitou legitimitu.

Teroristické sítě jako Al-Káida jsou mistry manipulace

Nikdo neumí hrát hry mysli lépe než teroristé jednadvacátého století. Od útoků z 11. září 2001 je v Evropské unii každoročně teroristy zabito zhruba 50 lidí. V Americe je zabito asi deset lidí.

A teď si vezměte, že za tu dobu zemřelo při dopravních nehodách 80 000 lidí v Evropě a 40 000 Američanů. Je zřejmé, že naše silnice představují pro naše životy mnohem větší nebezpečí než teroristé, tak proč se většina obyvatel Západu bojí více terorismu než řízení?

Terorismus je strategie, kterou obvykle používají slabé a zoufalé strany. Jejím cílem je změnit politickou situaci zasetím strachu do srdcí nepřítele spíše než způsobením materiálních škod, na což teroristé obvykle nemají dost sil. Přestože teroristé obvykle zabijí celkově velmi málo lidí, jednadvacáté století nás naučilo, že jejich kampaně mohou být nemilosrdně účinné.

Přečetli jste první bezplatné kapitoly.
Chcete číst stovky knih bez omezení?
Pořiďte si členství od 13 Kč měsíčně!

Ceník

Kolekce s knihou:

Další knihy z těchto kategorií: